AS IS | Zdeněk Šplíchal

Malíř, grafik

Z Třebíče

Momentálně působí v Třebíči

Málokterý český umělec tvoří tak dlouho a s tak neutuchajícím zápalem jako Zdeněk Šplíchal. Za své působení na tuzemské scéně vystřídal už řadu médií a stylů - momentálně je to například geometrická abstraktní grafika.

Z cyklu Studie prostoru, 2019, akryl a kresba na kartonu, 70 x 50 cm

A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostal k umění?

Z: Narodil jsem se v roce 1948 v malém moravském městě Třebíči. Maminka Libuše byla ženou v domácnosti a starala se o mě a další dvě starší sestry. Tatínek to jako prvorepublikový intelektuál po únorovém puči v roce 1948 neměl jednoduché, byl tzv. nasazen do výroby v továrně. Dětství jsem prožil s ostatními dětmi při hrách a sportování v blízkém parku u domova, dále u babičky, kde děda měl „kouzelný“ hodinářský krámek, a také na venkově u tetiček a strýce v obci Kožichovice. Po základní škole jsem studoval na SVVŠ (gymnáziu v Třebíči) a po maturitě jsem se hlásil na VUPŠ v Praze do ateliéru Jana Smetany. Pro velký počet uchazečů (kapacita byla 2 studenti) jsem se na školu nedostal a bylo mi řečeno, abych to zkusil za rok. Přišla ale rodina, první syn David, a tak jsem začal pracovat jako skladník, propagační pracovník, později jako ekonom, a nakonec jako zástupce ředitele na Střední škole řemesel. V sedmdesátých letech jsem ještě dálkově vystudoval Střední ekonomickou školu. Po sametové revoluci jsem studoval Teologickou fakultu na Jihočeské univerzitě, a to obory Etika a pedagogika a Výtvarná kultura. Také jsem v osmdesátých letech absolvoval Školu výtvarného myšlení vynikajícího prof. Igora Zhoře. S manželkou Marií máme čtyři děti, Davida, Veroniku, Alžbětu a Jana. Žiji a tvořím v Třebíči.

První mé „umělecké“ zážitky byly, když jsem se jako dítě z chromované postýlky skrze sítě díval ve vánočním čase na dvoumetrový betlém, který tatínek namaloval ve válečné době čtyřicátých let za pomoci známého třebíčského betlémáře Adolfa Jelínka. Tatínek také amatérsky maloval obrazy a pár obrazů také koupil od akademiků, tehdy jistě za levný peníz. Tatínek byl také milovníkem historie a umění, to vše se mi snažil předat, a když jsem kolem desátého roku začal kreslit a malovat, tak mě v tom všemožně podporoval a názorně vedl návštěvami galerií a výstav zejména v Praze. Také jsem jako kluk začal navštěvovat výtvarný kroužek „dospěláků“ amatérů, který vedli profesionální umělci jako např. Ludvík Báhner, Zdeněk Novotný a Antonín Kybal. Zde jsem se později setkal se spolužáky Miroslavem Pálkou, Milanem Nestrojilem a Zdeňkem Štajncem, a tak vznikla v roce 1966 legendární Skupina 4, jejímž mentorem byl Ladislav Novák.

A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?

Z: Inspiračním zdrojem je pro mě život a zejména intuice, která vyvěrá z množství informací a podnětů uložených v nás jako v počítači. Je to na jedné straně nabytá zkušenost, kterou člověk má, a dále jsou to technické možnosti, které v tvorbě lze uplatnit. Důsledkem je to, že tvořím, co v daném okamžiku mám potřebu sdělit. Nemám rád tvořit na někým předem daná témata, to omezuje svobodu tvorby. Osobně si myslím, že velká většina umělecké tvorby je ve své podstatě spojena s duchovní tématikou a humanismem. Sám se považuji za hledače, který hledá odpovědi na věci, které mě zajímají v určitém období.

A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?

Z: V zásadě jsem lenošný člověk, v mé tvorbě hrála důležitou roli svoboda vyjadřování. Vzhledem k tomu, že jsem nebyl existenčně závislý na umělecké tvorbě, tak jsem mohl, myslím si to, svobodně rozvíjet svoji výtvarnou imaginaci a exkurze do různých poloh, témat a technik jako je kresba, grafika, malba, textilní tvorba, keramika i sochařství a také experimentální tvorba v různých výtvarných oblastech.

Zvyky či rituály při tvorbě nemám, ale mám čas klidu a přemýšlení a čas intenzivní tvorby, kde se nahromaděná inspirace mění v umělecké artefakty.

A: Co byste doporučil někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?

Z: Jsem pedagog, a tak bych doporučil tomu, kdo se chce výtvarné tvorbě věnovat, aby měl trpělivost a „oči dokořán“. Opravdové umění je výrazem mysli a naší duše. Je třeba se ze začátku naučit zvládal techniku jako je kresba, malba, ale také studovat očima to, co bylo před námi již vytvořeno a na to navazovat novými nápady. K tomu pomáhají v mnohém moderní technologie a různé programy atd., ale zde je nutné dát pozor, aby lidskou dimenzi neovládla jen technika. Tvorba by měla být upřímnou výpovědí jejího tvůrce. Doporučuji pozorovat život kolem sebe, navštěvovat galerie a výstavy, kostely a památky, ale také vnímat přírodu kolem nás.

A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?

Z: Dokonalé, skvělé, nádherné…

A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?

Z: Mezi českými umělci mám dlouhou řadu oblíbených jmen, kterou od mládí stále rozšiřuji. Každý umělec, který mě zaujal, má nějaké znaky novosti výrazu a zvláštní jedinečnou osobitost, která je nezaměnitelná. Zahrajeme si hru - nechci se někoho dotknout, a tak si stanovíme, že mohu jmenovat jen deset umělců: Jan Bauch, Jan Zrzavý, Bohuslav Reynek, Zdeněk Sýkora, Mikuláš Medek, Eduard Ovčáček, Jakub Španěl, Ladislav Novák, Jiří Jun a konkretisté ČR.

A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?

Z: Oj, to je těžká otázka, ze staršího období to je jistě česká gotika a české baroko včetně Moravy. Z novějšího období mě napadá Josef Lada, myslím, že ten je přijatelný pro každého.

A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?

Z: Dobré umění lidi stmeluje, v přítomnosti i více lidí vytváří zvláštní auru radosti a pocitu příjemného vzrušení. Tento pocit si nejlépe uvědomuji např. na výstavách ve vídeňské Albertině. Je to jako duševní očista, kde se stírají rozdíly mezi lidmi a sdílení prožitku kultivuje člověka. Řekl bych, že dříve, než my konverzujeme o umění, tak umění konverzuje s námi.

A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)

Z: Potkat byste mě mohli v Třebíči na procházce s Lady, anglickou setřicí, nebo na chalupě ve Stříteži u Třebíče při zahradničení. Ale hlavně tvořím v ateliéru v Riegrově ulici. V minulosti jsem léta pořádal pro přátele výtvarníky včetně Jiřího Valocha letní výtvarná sympozia na chalupě ve Stříteži. Byl jsem také kurátorem řady výstav v bazilice sv. Prokopa a P. Marie v Třebíči.

A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?

Z: Snad jeden citát bych uvedl. „Čas plyne různě, záleží na tom, s kým jej prožíváme.“

Děkujeme.