AS IS | Vojtěch Horálek

Malíř

Z Prahy

Momentálně působí ve Staré Boleslavi

Ačkoli je Vojtěch Horálek příslušníkem mladší generace současných umělců, zůstává překvapivě věrný tradičnímu pojetí malby. Ve stejném duchu pak i prezentuje své umění - spíše než na internetu je dostupné na výstavách a jiných příležitostech ke shlédnutí osobně. Ve svých obrazech se inspiruje především vlastními prožitky, často do nich promítá své zážitky z cest a inspiraci různými kulturami.

A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostal k umění?

V: Nechce se mi odpovídat větou „Již jako malý chlapec,“ ale ano, malování a kreslení je součástí mého života od narození. Jsem z umělecké rodiny, táta malíř a máma grafička. Táta předčasně zemřel a celý život mě provázejí jeho obrazy. Máma je výborná grafička, a myslím, že jsem si odnesl od každého něco.

A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?

V: Mým největším zdrojem inspirace je život se vším, co k němu patří.

A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?

V: Rituály akorát zdržují od práce. Když jsem v ateliéru, tak se snažím využít čas. Hlavně potřebuji kafe.

A: Co byste doporučil někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?

V: Člověku, co začíná s uměním, bych poradil, ať jde dělat něco jiného a když si nemůže pomoci, tak ať se v tom vymáchá až po uši. Ať se umaže, zraňuje vně i uvnitř ať si vymáchá hubu v opovržení i obdivu a pak se uvidí. Třeba bude mít štěstí.

A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?

V: Popis umění není to, čím bych se zabýval, proto se vyjadřuji obrazem. Navíc jsem zarytý nepřítel pojmů a frází v umělecké říši.

A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?

V: Ano mám mnoho oblíbenců z českého prostředí. Jsou to většinou solitéři vyčnívající nad hlavní proudy. Jsou to např. Josef Váchal, Jan Zrzavý, Josef Sudek, Vladimír Boudník, Věra Janoušková, Josef Hlinomaz a jiní insitní umělci, sestry Válovy, Vít Soukup.

A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?

V: Když to vezmu napříč dějinami českého výtvarného umění, tak to bude asi Věstonická Venuše, Kaple sv. Kříže na Karlštejně, Braunův Kuks, Kupkova Dvojbarevná fuga, plastika pro Edisonovu stanici od Zdeňka Pešánka. Do současného umění nebudu zabíhat, to ještě zhodnotí čas.

A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?

V: Většinou je to o konkrétní výstavě či autorovi, a nejlíp to jde v hospodě.

A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)

V: Když to jde, tak nejvíce času trávím v ateliéru na Vinohradech, ale hlavu si nejraději čistím fyzickou prací na zahradě či na stavbě.

A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?

V: Umění není zábava, ale abych ho mohl dělat musí mě bavit.

Děkujeme!

Navštivte také Vojtěchovy stránky