top of page

AS IS | Vladimíra Klumpar

Sklářská výtvarnice

Z Rychnova nad Kněžnou

Momentálně působí v Praze, Železném Brodě, Portugalsku a Mexiku


Vladimíra Klumpar je sklářská výtvarnice dlouhodobě působící a oceňovaná v Česku i mezinárodně. Její díla, tvořená z barevného skla, jsou dynamická, proměnlivá a živelná, přesně jako voda, která jí byla největší inspirací především ve sklářských začátcích.




A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?

V: Ilustrace k dětským knihám, ty asi jako první podněcovaly mojí představivost. Ráda jsem kreslila a neustále něco vytvářela. V patnácti jsem chtěla jít na nějakou uměleckou školu. Nejbližší byla se sklářským zaměřením v Železném Brodě a to mne přivedlo ke sklu.

Vyrůstala jsem v krásné přírodě a hodně času trávila u řeky, voda mne fascinovala. Pozorovala jsem často odrazy světla, stromů a měnící se barvy vody a perspektivy s hloubkou. Později jsem si uvědomila, že sklo je vodě nejblíž. Stalo se mým vyjadřovacím materiálem a dál jsem ho studovala v Praze na UMPRUM u prof. Libenského.


Krásné, klidné dětství jsem prožila v Potštejně ve východních Čechách. Po studiích a pár letech života v Praze jsem se přestěhovala za manželem do USA. Žila jsem v Massachusetts s častým pobytem v New Yorku. Později jsme trávili dlouhá období v Mexiku, kde dodnes mám dům a ateliér.


Kvůli zdravotnímu stavu mojí matky jsem se vrátila do Čech. V Praze bydlím, ale díky sklu trávím v Čechách nejvíc času na severu Čech. Další domov v Evropě mám na jihu Portugalska, to je “nejblíž” mému mexickému, po kterém se mně někdy stýská a kam teď kvůli matce jezdím málo. Ale cítím že brzy bych chtěla být a žít na jednom místě. Jenom nevím jestli se mně to podaří, kufr mám vždy připravený.


A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?


V: Příroda. Na druhé straně moderní architektura velkých měst.


A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?


V: Nemám žádné speciální rituály. Technologie, kterou používám, je složitá a sochy vznikají dlouho. Takže neustále něco začínám, něco je v procesu vzniku a něco dokončuji.


A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?


V: Pokorně studovat přírodu a nechat se ovlivnit a inspirovat všemi jejími elementy a využít představivost. Někdo to má spojené s prostředím a situacemi, ze kterých vychází a vykládá je po svém.


A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?


V: Forma, barva, světlo.




A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?


V: Nemám nikoho speciálního. Obdivuji vše co je dobré.


A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?


V: Asi to je generační. Josef Lada, jehož ilustrace byly symbolem české krajiny a zvyklostí, provázel generace dětí. Ale už je to trochu zapomenutý svět. Mám také ráda českou gotiku.

Zajímavé je, že české sklo, které reprezentovalo českou kulturu na světových výstavách, ovlivnilo ateliérové sklo po celém světě.


A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?


V: Sdílet názor na nějaké umělecké dílo. Pokud možno pozitivní. Ideálně se z něho radovat.


A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)


V: Na to je pro mne těžká odpověď. Žiji na několika místech na světě. Hledám inspiraci tam kde zrovna jsem.


Tyto nápady ale nyní vznikají ve skle v Čechách, v malých vesničkách v kopcích nad Železným Brodem, kde mám pracovní zázemí a tým lidí, se kterými spolupracuji.


A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?


V: Vzhledem k tomu, že sklo je křehké, drahé a často se v procesu rozbíjí, vždy si vzpomenu na babičku, která říkala: “Nic si z toho nedělej, za života se vždycky něco stane.”


Vzhledem k mému věku: nedávno jsem slyšela od slavné české architektky Evy Jiřičné co údajně říkala její maminka: “Mladé dovede být každé tele. Ale stárnout, to je umění.” :-)



Děkujeme!


Navštivte také Vladimířiny stránky



Comments


bottom of page