AS IS | Tomáš Jetela

Malíř

Z Vážan nad Litavou, Morava

Působí v Praze

Tomáš Jetela je zapřísáhlým figuralistou pro něhož je charakteristický expresivní a syrový styl. Ve svém zaměření na figuru (a především obličej) člověka se soustředí na projev vnitřních prožitků ve výrazu a gestech svých postav, přičemž inspiraci čerpá často z dobových fotografií

A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostal k umění?

T: S uměním jsem začínal jako dítě v základní umělecké škole, ale vážnější zájem o výtvarnou činnost přišel s rozhodnutím jít na střední uměleckou školu. Při přípravě na talentové zkoušky jsem začal pracovat cílevědomě, s profesionálním zaujetím a se záměrem se za každou cenu na školu dostat. A také s hlavou v oblacích, plnou příběhů o malířích z Montmartru a o bohémském životě… prostě s romantickou touhou v srdci stát se umělcem. Jinak umění bylo součástí mého života od dětství.

Moje matka je průvodce se zaměřením na Itálii, takže od dětství navštěvuji tuhle zemi pravidelně. Ještě než jsem začal chodit do školy jsem tam jezdil s mámou i vícekrát za měsíc. Antika a renesance byli asi první velké vlivy, které mě v té době, ať už vědomě či podvědomě, formovaly. A nejen výtvarné umění, ale i dějiny, historické události a myšlenky oné doby se staly prvními majáky pro mou duši. Někdy mezi základní a střední školou jsem četl hromady životopisů různých umělců (nejen malířů, ale i spisovatelů, filosofů, atd.) a není náhoda, že mezi prvními byli velikáni renesance, jako Michelangelo, Leonardo, Raffael…

A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?

T: Podněty k tvorbě nacházím všude kolem sebe. Objevuji je každý den ve všem, co se kolem mě odehrává. Vizuálně na mě útočí přemíra různých stimulů, které se taví v myšlenky a nápady.

Silným zdrojem inspirace vždy byly a jsou pro mne např. staré černobílé fotografie, s jejich specifickým světlem, zvláštní až mystickou atmosférou, s “vadami”, které otevírají nové možnosti a často s lidmi jejichž výrazy a gesta musí být namalovány.

Dalším popudem ke vzniku obrazu může být zdánlivě obyčejná fotka člověka s obličejem v jehož rysech se “něco” odehrává. Sílu těchto prvků, které mi fotografie našeptává se pokouším uchopit, zmocnit se jich a vložit je na plátno. Snažím se umocnit výraz, odhalit skryté psychické procesy zobrazovaného, rozehrát dokonalou interakci mezi psychologií tváře, gestem rukou a ostatními prvky kompozice.

A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?

T: Zvykem je popíjení kávy či jiného nápoje s kofeinem, kouření cigaret a poslech hudby.

A: Co byste doporučil někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?

T: Doporučil bych, aby si každý prošel základy, jako je studijní kresba podle živého modelu nebo např. podle zátiší, sestaveného z různých materiálů. Také je třeba se zorientovat v dějinách umění, pochopit souvislosti, dát si minulost do kontextu se současností. A později opatrně přistupovat k tomu s kým spolupracovat. Mít na vše smlouvy, aby vás galerie neokrádaly. A také nezanedbávat marketing.

A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?

T: Transgrese…Vyvolalo to ve mě až “fyzický pocit” (fyziologické změny)… Nerozumím tomu…

A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?

T: Musím se přiznat, že spíše obdivuji autory ze zahraničí. Z českých autorů musím zmínit určitě Františka Kupku, úžasného figuralistu. A samozřejmě je tu jeho obrovský význam v tom, že patří k zakladatelům abstrakce. Obrazy Jiřího Načeradského jsou skvělé a taky se mi líbí pro rozmanitost a různorodost své tvorby. Z žijících autorů si vážím především téměř mého vrstevníka Jakuba Matušky (Masker) a svého bývalého spolužáka Tomáše Němce.

A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?

T: První co mě napadlo byla Slovanská Epopej od Alfonse Muchy. Ale nevím jestli o ní můžeme mluvit jako o symbolu českého národa a kultury. Pro zajímavost, další mi na mysl přišel Josef Lada. Těžké říci, které dílo by to mohlo být a jestli se dá vůbec na některé ukázat. Myslím, že vlastně neexistuje. Každé dílo v sobě obsahuje část z naší mentality, zrcadlí jen určitý dílčí aspekt.

A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?

T: Asi tím, že zjistíme komu je co blízké a jestli se v některých bodech dokážeme shodnout. Pokud najdeme třeba společné oblíbence či vidíme určité věci podobně, může být rozhovor příjemný. Ale diskuse se zažene na základě odlišných či protichůdných názorů. Tím můžeme přinést nový pohled pro druhého a nám je naopak umožněno nahlédnout na různé oblasti z odlišné a nové perspektivy.

A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)

T: Samozřejmě v ateliéru, ale rád trávím čas v zámeckých parcích. Tam se mi dobře přemýšlí, rozjímá a čte. I knihovny jsou skvělá místa plná nových podnětů. I na cestách se dokážu naladit tak, že má představivost ovlivněná konkrétním místem a v interakci s ním přichází s novými vizualizacemi. Ty se pokouším polapit myšlenkou a tu pomocí nejvhodnějších pojmů zaznamenat co nejpřesněji do notesu. Někdy to použiji, jindy ne. Časem některé nápady, plány a projekty ztrácí na relevanci, objevují se nové, které je zastiňují. Je třeba třídit a pečlivě vybírat z připravovaných konceptů.

A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?

T: Líbí se mi co řekl Gándhí: “Nejdříve se mi smáli, pak mě ignorovali a pak jsem vyhrál”. Také jsou mi sympatická slova Bruce Leeho, myslím, že to bylo asi takhle: “Když se ti něco nelíbí tak to nepoužívej, ale nejprve se to perfektně nauč”. A nakonec Saint-Exupéry: “Udělej ze svého života sen a ze snů skutečnost”.

Děkujeme!

Navštivte také Tomášovy stránky nebo Instagram

#art #artist #interview #Czechia #travel #arttourism #contemporaryart #artmagazine #personality #profile #Czechart