Malíř
Z Uherského Brodu
Momentálně působí v Praze a Černolicích
Pro malby Roberta Šalandy je příznačná abstrakce forem, opakující se motivy či barevná schémata v cyklech a abstrahované znaky a symboly, kterými vytváří svůj vlastní vizuální jazyk. Ke svým dílům často připojuje i psané slovo, které ve výsledku podporuje nebo obohacuje významy zanesené na plátně.
A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostal k umění?
R: Můj praděda, děda, máma i její bratr se zabývali malbou. Dál asi vysvětlovat nemusím. :)
A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?
R: Inspirace může být skutečně cokoliv. Nemusíme chodit daleko. Podstatné je být pozorný a umět si všimnout. Tak nějak se stát odborníkem na to zdánlivě „nepodstatné.“ Zní to jednoduše, ale samozřejmostí to není.
A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?
R: Pokud to jde, denní docházení do ateliéru. Denní záznamy nápadů ve formě rychlých skic. Časté odcházení během malování. Otáčení plátna vzhůru nohama. Koukání se na obraz skrze zrcadlo. Boxování do pytle visícího v ateliéru. Krátké zběsilé záchvaty tance.
A: Co byste doporučil někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?
R: Neohlížet se a neměřit se s ostatními. Paradoxně si být ale vědom toho, co se děje kolem. Nechávat na sebe působit literaturu, kinematografii, architekturu, hudbu… bez toho to opravdu nejde.
A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději, když popisujete umění, umělecká díla?
R: Už léta používám obecnou definici, kterou jsem někde zaslechl a zatím jsem ji nepřekonal.
Zní nějak takto: Umění je alternativa, nástroj, který nám umožňuje vyjádřit to, co je verbálně, či racionálně neuchopitelné.
Autor fotografie: Tomáš Souček
A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?
R: Kdybych tentokrát seznam zúžil na aktuální mladší generaci, nebo také na výtvarníky, kteří čerstvě ukončili studia: Pavla Malinová, Filip Nádvorník, Eliška Konečná, Honza Kostohryz, Natálie Pejchová, Šimon Sýkora, Lukáš Slavický, Jiří Pitrmuc, Michal Rejzek… jejich tvorba je na místní poměry specifická a pro mě uvěřitelná.
A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?
R: Díla Zdeňka Buriana, Zdeňka Milera, Karla Zemana, Jiřího Trnky…
A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?
R: Nejraději začínám konverzaci o umění tak, že o něm přímo nemluvím. Lze se „spojovat“ s ostatními skrze umění? Není to romantická představa? Ale tuším, jak to myslíte. Každopádně já jako umělec neustále „vysílám“. „Přijímač,“ tedy divák, si tento signál musí najít sám v místech sloužících k zesilování signálů (galerie, ateliéry, on-line média, …).
A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)
R: V ateliéru na Letné. Ale v podstatě všude, kde se dá otevřít laptop a můžu si zaznamenávat nápady. Jsem kavárenský povaleč, takže také tam. Rovněž kousek od Prahy v Černolicích, kde se svou rodinou bydlím.
A: Máte oblíbené moto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?
R: Smysl života neexistuje, smysl života je v jeho žití!
Děkujeme!
Comments