AS IS | Renata Machýčková

Výtvarnice

Z Valašského Meziříčí

Momentálně působí v Bergamu, Itálie


Renata Machýčková pracuje především s papírem, do kterého skalpelem vyřezává spletité tvary, které následně různě tvaruje a dodává tak papírovému povrchu třetí rozměr. Renatiny práce jsou detailní, čisté a jemné, přímo vyzývající k doteku, avšak ve svých ostrých hranách skrývají podtón zranitelnosti a destrukce.




A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?


R: Umění mě doprovází odjakživa; je to přirozená součást mě samotné. Cesta k umění a hledání, čemu se v životě věnovat, byly v mém případě jednoznačné.

A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?


R: Na počátku se vždy nechám vést samotným průběhem tvorby; zajímá me proces, nikoliv konkrétní pojmenovatelný obraz. Směr a inspirace velmi často vyplynou v průběhu tvorby. Je to balanc na pomezí téměř fyzického zážitku, kde se snažím extrahovat určitý detail, který pak ve výsledném díle obsesivně opakuji.

A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?


R: Práce na papíře vznikají výhradně v domácím prostředí, kdy jsem zároveň obklopena běžnými povinnostmi a dětmi. Navzdory tomu je to pro mě situace určitého klidu a vyrovnání, která mě nijak neomezuje. Zároveň však potřebuji měnit dynamiku práce, v tom případě odcházím do ateliéru, kde mohu více experimentovat a přicházet na nové přístupy.

A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?


R: Pamatuji si frázi mého pedagoga na střední škole, který stale opakoval, že základem úspěchu umělce je především neustavičná dennodenní píle, ne až tolik talent, který je pouhým předpokladem.

A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?


R: Autenticita, síla, vnitřní rezonance. Představují pro mě základní elementy, které u uměleckého díla potřebuji vidět.



A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?


R: Mezi současnými mladými umělci si vážím například práce malířky Hany Garové, která pro mě jako jedna z mála reprezentuje čistou podstatu malířství. Každá věc má v sobě sílu, která nikdy nejde po povrchu; své obrazy v průběhu malby ničí, přemalovává často až do nečitelnosti, přesto dokáže zachovat tvar a charakter sebe samé. Dále obdivuji řemeslnou zručnost umělkyně Anny Hulačové, jejíž instalace mě vždy pohltí.

A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?


R: Co se týka současnosti, bohužel pro český národ vystihující prázdný pavilon na benátském Bienale.

A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?


R: V dnešní době, kdy převládají sociální sítě je způsob jak navázat kontakt velmi snadný. Sama často se zájmem oslovím neznámého umělce, jehož práce mě zaujme natolik, že se odhodlám ke společné konverzaci.

A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)


R: Žiju v Bergamu, kde trávím většinu rodinného života, a kde zároveň vytvářím své práce na papíře. Nedávno jsem se přemístila do ateliéru kousek za město, který se shodou okolností nachází v bývalé továrně na papír. Párkrát v roce se ale vracím zpět do rodného Valašska, ze kterého v poslední době ve své práci čerpám.

A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?


R: Pravděpodobně se nenechat zastrašit tlakem doby a trendy sociálních sítí, které působí nejen na umělce, ale věřit svému vlastnímu názoru a neustále na sobě pracovat.



Děkujeme!


Navštivte také Renatiny stránky nebo Instagram