Výtvarnice
Z Mikulova
Momentálně působí v Praze
Michaela Vrbková tvoří kresby a instalace, ve kterých se promítají vlivy brutalismu a konstruktivismu. Společnými jmenovateli jejích prací jsou abstraktní geometrie a citlivá práce s barvou - ať už jejích děl nebo ve výstavním prostoru samotném. Autorčin tvůrčí proces totiž nekončí hotovým dílem, ale jeho zasazením do prostoru a jejich vzájemné souhře.
A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?
M: Od malička jsem byla obklopená uměním, vyrůstala jsem v kulturním prostředí. Pocházím z Mikulova, kde v devadesátých letech vzniklo Mikulovské výtvarné sympozium, na které jezdili (a stále jezdí) čeští i mezinárodní výtvarní umělci. Toto prostředí mě formovalo a bylo pro mě velmi přirozené se umělecky sama začít vyjadřovat.
A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?
M: Největší inspirací je pro mě většinou samotný materiál, který zpracovávám, nebo prostor ve kterém vytvářím instalaci. Musím začít a otevírají se mi dveře možností, jakými se chci vydat a co vše chci prozkoumat.
A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?
M: Rituály nemám, jen potřebuji klid, prostor a kafe.
A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreaLvně či jinak? Kde začít, čím se řídit?
M: Necítím se na to radit začínajícím umělcům. Snad jen ať každý dělá, co ho baví a činí šťastným. To je tedy to, co dělám já.
A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?
M: Pokud popisuji umění, které mě zaujme, tak většinou použiji slova jako pocit, dojem, zážitek, emoce...
A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?
M: Mám spoustu oblíbených českých umělců. První místa v osobním žebříčku vedou umělkyně Adriena Šimotová a sestry Válovy. Ze současných umělkyň obdivuji Kateřinu Vincourovou. Pamatuju si, že jsem ještě jako dítě viděla jednu její instalaci a řekla jsem si, že dělat umění je skvělý, když může vypadat takhle. Otevřelo mi to obzory.
A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?
M: Nevím, zda je důležité v dnešní době něco jako symbol národa mít a vnímat. Věřím v něco víc, co hranice přesahuje.
A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?
M: Ráda si s lidmi povídám o tom, co koho na konkrétním umění baví a zajímá. Každý si všímáme něčeho jiného, je to skvělý zjišťovat, čeho si kdo všímá.
A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)
M: Nejčastěji mě potkáte v ateliéru v Praze, na józe nebo ve vlaku. To jsou také místa, na kterých nejvíc přemýšlím. Ve vlaku skicuji; na józe při shavasane či večer před usnutím toho většinou vymyslím nejvíc.
A: Máte oblíbené mo]o či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?
M: "Thinking through making." - Tim Ingold
Děkujeme!
Navštivte také Michaeliny stránky