top of page

AS IS | Markéta Kolářová

Malířka

Z Poličky

Momentálně působí v Praze


Malířka Markéta Kolářová tvoří plátna inspirovaná mytologií, fantastičnem a tajemnem. Jejich základ je abstraktní a vzniká intuitivně; autorka posléze extrahuje konkrétní motivy a dodává svým malbám tvář, čímž završuje svůj proces tvorby.



A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?


M: Potřebu něco vytvářet si nesu odmalička. Vlastně to bylo už od začátku jasný, že půjdu na uměleckou a nikdy mě nenapadlo, aby se věci staly jinak. Z ilustrace na střední pak na malbu na AVU, kde už člověk vnímal umění víc vážně a začal se seberealizovat. Na škole se setkáte s různými pohledy a přístupy, které přejímáte nebo odmítáte, a tvoří se váš umělecký profil. Já se profilovat začala až po škole. Pomohlo mi se začít na věci dívat jen vlastníma očima, stát si za svými rozhodnutími a věřit si.



A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?


M: Určitě mě inspiruje mytologie a ženské tělo. Do obrazů se mi dostávají i mezilidské vztahy a fantasy popkultura. Zároveň je pro mě hodně důležitý samotný proces malby, při kterém mě pokaždé něco překvapí. Ráda pracuji s takzvanou řízenou náhodou, kdy uvolněnou až expresivní malbu začínám tvořit na zemi ateliéru, abych poté z obrazu vytahovala jednotlivé motivy. Díky tomuto přístupu se objevují nové možnosti, kterými se já i moje malba posouváme.



A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?


M: Dá se říct, že rituálem je právě onen proces malby, který sestává z jednotlivých kroků. První, již zmíněná spontánní realizace podmalby, kdy jde o pohyb s určitou razancí. Druhým krokem je pozorování, neboť i tušený motiv se může často pozměnit díky fyzice barev, které při zasychání vytváří nové cesty. A konečně realizování tvarů finálních motivů v kroku třetím, dávají celému procesu tvorby kouzlo velkého napětí.



A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?


M: Určitě je dobré navštěvovat muzea a galerie, chodit na výstavy a mít přehled o současné umělecké scéně. Tento přehled si nevytvoříte hned, ale postupně. Tím, že například půjdete na vernisáž nebo komentovanou prohlídku, získáte více informací o dílech a setkáte se i s umělci. Osobní kontakt je lepší než jen vše vzdáleně sledovat na Instagramu. Ten často díla zkresluje.



A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?


M: Pocit, myšlenka, provedení jsou body, po kterých jdu, když mluvím o svých věcech nebo se zajímám o práce druhých. Z toho pak jistě vyplynou nějaká častější slova, možná fráze, které si ale neuvědomuji. Snažím se o obrazech mluvit stejně tak jak vznikají; spontánně, abych co nejvíce nastínila situace a pocity kolem vzniku díla posluchači.





A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?


M: Myslím, že nejzásadnější pro mě bylo dílo Jana Preislera. Atmosféra jeho obrazu a figury propojující se s přírodou. Fantazii a démoničnost cením v díle Josefa Váchala. Nebo mám ráda křehkost a niternost v díle Adrieny Šimotové. A našlo by se spoustu dalších.



A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?


M: Na tuto otázku nemám jednoznačnou odpověď. Vnímám například období druhé poloviny 20.století a vypořádávání se s režimem jako dobu, kdy vznikala nejsilnější díla. Jako nejhlubší potřeba se vyrovnat s vlastní existencí a uniknout tak každodennímu životu někam jinam. Díla řešící proměny, pohyb i rozpad. Často s využitím vlastního těla či nestálých materiálů.



A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?


M: Protože máme skvělou komunitu v ateliérech v Libni, je rozprava o umění velice uvolněná a přátelská, a většinou začíná slovy „Jak to jde?“ Něco jiného je hovořit o umění s galeristy, kurátory nebo cizími lidmi. To je dobré svoji práci představit stručně a výstižně, bez zbytečných odboček. Navázat spojení s lidmi z uměleckých kruhů je nejlepší na akcích jako jsou vernisáže, komentované prohlídky, otevřené ateliéry, klauzury atd.



A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)


M: Nejčastěji mě potkáte v mém ateliéru v Libni. Ten se nachází v areálu nad libeňským nádražím. Ateliéry zde má bezmála 30 umělců. Jedná se především o autory spadající do mladé současné výtvarné scény. Doporučuji navštívit instagram @lieben_artcontemporary a prohlédnout si medailonky jednotlivých autorů. Je možné se s námi spojit a domluvit se na návštěvě ateliéru.



A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?


M: Napadá mě „inspirace přichází po setmění”, což souvisí s tím, že patřím mezi noční malíře a nejlépe se mi pracuje, když kolem vše utichne a já se můžu plně soustředit na své obrazy.



Děkujeme!


Navštivte také Markétiny stránky nebo Instagram

Comments


bottom of page