AS IS | Marieta Tedenacová

Umělecká sklářka a designérka

Z Brna

Momentálně působí v Praze a ve sklárnách v severních Čechách

Marieta Tedenacová je jedním z vycházejících talentů českého sklářství, na UMPRUM studovala v ateliéru Ronyho Plesla. Její tvorba se vyznačuje dialogem - mezi umělcem a materiálem, tradičními postupy a těmi inovativními, uměním a designem. Na konci této tvůrčí cesty pak stojí výtvor, jehož finální podoba je mnohdy výsledkem tohoto procesu.

A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?

M: Mé první seznámení s výtvarným prostředím proběhlo na základní umělecké škole, kam jsem několik let chodila na večerní kurzy. Z odpoledního relaxu se stala výzva, když brněnská Šuřka (Střední škola uměleckých řemesel) vyhlásila přijímací zkoušky. Do té doby jsem studovala všeobecný gympl a umění vnímala spíš okrajově – jako jednu z mnoha věcí, kterým jsem se věnovala. Tehdy jsem u přijímaček skončila první, což mě utvrdilo v tom, že tato cesta dává smysl a zároveň to pro mě bylo i velikou motivací pokračovat dál.

A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?

M: Moje okolí mě nesmírně inspiruje a nabíjí tvůrčí energií. Při práci si pak ráda si nechávám možnosti maximálně otevřené. Nic mě tak nelimituje. Pokaždé se můžu pustit do jiného tématu, se kterým začínám od nuly, je pro mě naprosto nové a já se tak nepřestávám učit. Ráda stavím projekt od teoretické rešerše a prvních konceptů a prototypů, přes spolupráci ve sklárně s více lidmi, až po hotový objekt.

A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají v tvorbě?

M: Ráda se obklopuji věcmi, které jsou určitým způsobem zajímavé a vidím v nich další potenciál – od screenshotů po přírodniny a části hardwaru. Čím víc jich je, tím lépe. Spíš než od prázdného papíru vycházím z velkého množství dat a z nich selektuji, upravuji, měním a kombinuji. Snažím se tomu chaosu dát smysl, který by byl srozumitelný pro mě i pro ostatní. Je to cesta, při které vykrystalizuje záměr, který chci z výchozích dat sdílet dál. Často i za využití naprosto jiných prostředků, než ze kterých jsem vycházela.

A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?

M: Chtít se neustále učit – díky tomu nebude stagnovat a bude ho to (snad) stále bavit.

A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději, když popisujete umění, umělecká díla?

M: Výrazy, které používám, se často liší, protože je potřeba přistupovat k dílům individuálně. Nemyslím si, že by se popisy výrazově překrývaly, každé dílo je zdrojem jiného přínosu a je založeno na jiném principu. Mezi aspekty, které mě u děl většinou zajímají nejvíc, patří například originalita, inovace, individualita a síla fundamentu. Podobně flexibilní je i samotný význam slova umění, který se neustále posouvá a je možné na něj nahlížet z mnoha hledisek.

A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?

M: Vždy mě baví, když objevím umělce, který nějakým způsobem nezapadá do své doby. Mezi mé stálé oblíbence patří Zdeněk Pešánek, neuvěřitelně pokrokový umělec, který vytvářel kinetické světelné plastiky, které svým pohybem závisí na čase. Už v 1. polovině 20. století předpověděl něco, co se v druhé polovině 20. století stalo rozšířeným fenoménem. Pešánkův odkaz je navíc velmi aktuální i v současné době.

A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?

M: Jako takové vnímám dílo Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Přinesli do dílen na severu Čech kromě skvělého řemesla a inovací především svěží způsob myšlení nad sklem. Jejich díla poznáte na metry daleko v galeriích po celém světě. Jejich způsob práce se světlem ve skleněné hmotě je naprosto specifický. Dokázali světu, že sklo nemusí být jen užité, ale že je schopné si obhájit své místo v galeriích se současným uměním.

A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?

M: Nejraději nad věcí, která vzbuzuje otázky a je nějakým způsobem provokativní. Může tak utvořit opačné tábory a o to zajímavější diskuzi. Umění se člověka může přímo dotknout tím, že naváže na nějakou jeho předchozí zkušenost; to může být jeden z nejsilnějších kontaktů.

A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)

M: Občas se mi zdá, že nejvíc času trávím na cestě. Projekty vymýšlím na jiných místech, než kde je realizuji (často například v dílnách formařů, brusičů a sklářů na severu Čech), takže přejezdy v doprovodu skla nebo vodou nasáklých padesátikilových dřevěných forem jsou zcela běžné. Je štěstí, že jsme relativně malá země s velkou hustotou šikovných lidí. Ve vysoké kvalitě je zde možné realizovat téměř vše, což je ve světovém měřítku naprosto unikátní. Snad tomu tak ještě dlouho zůstane.

A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?

M: "Když už nemůžeš, tak to znamená, že z devadesáti procent pořád můžeš" – vážně to pomáhá. (smích)

Děkujeme!

Navštivte také Marietiny stránky či Instagram.