top of page

AS IS | Lucas Ross

Výtvarník

Z Prahy

Momentálně působí v Londýně


Lucas Ross je českým umělcem, cestu k vizuálnímu umění mu ale ukázalo až cestování do cizích zemí. Ve své tvorbě pracuje s vlastní fotografií, kterou posléze řadou technik tradičních i vlastních upraví do finální podoby. Za fotografa se ale nepovažuje - svou tvorbu umisťuje na pomezí grafiky a ruční koláže.




A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostal k umění?


L: Abstrakt:


Před tím, než jsem se narodil, spočívala moje klidná mysl s kupou dalších solitérů na jakémsi mraku. Prostor byl kolem osvícený tlumeným světlem a mysl si vybírala, čím v životě bude. :)


Boom


Táta hraje na pětistrunné banjo a občas maluje, mamka restauruje starožitnosti, staré perské koberce a ráda fotí. Je možné, že jsem přirozenou potřebu kreativně se rozvíjet mohl získat už v raném dětství z prostředí v kterém jsem vyrůstal. S nějakými dispozicemi jsem se možná i narodil, kdo ví. Nicméně vyvíjel jsem se přirozeně, tak jak mě to v ten moment bavilo. Rodiče se mě nijak nesnažili k umění směrovat.


K fotografii a vizuální tvorbě jsem se dostal až v dospělosti. V roce 2009 jsem už nějakou dobu žil v Londýně. Byl jsem nesmírně zažranej do muziky. Z pokoje jsem si udělal nahrávací studio, vymýšlel zajímavé postupy při nahrávání kytar, učil se zákonům šíření zvuku, nahrávacím technikám a hledal nové zvuky. Bylo to silné období, hodně jsem tím žil a do toho mě obklopovalo to velikánské město plné různorodosti a individuality.


Za nějakou dobu se mi naskytla možnost odjet do Ameriky. Rozloučil jsem se tedy se všemi svými hudebními nástroji a vybavením, které zůstaly v Londýně a vyrazil.

Když jsem přijel s jedním báglem do Států, zaujalo mě nové prostředí, kultura a mentalita lidí. Docela mi to sedlo. Časem jsem dostal intern v jednom nahrávacím studiu.


Po nějaké době mi ale začala chybět vlastní tvorba, vymýšlení a objevování nových možností.

Potřebu volné tvorby jsem uspokojil tím, že jsem objevil foťák a začal veškerou tu novotu kolem mě zaznamenávat. Nějak se to samo logicky nabízelo.


Běhal jsem po New Orleans s foťákem v ruce a byl jsem takový to unešený pako, nejenom tím městem, ale i tím, že mám novou hračku se kterou si můžu hrát, zkoumat její možnosti a snadno dokumentovat dění okolo sebe.


Smartphonama se ještě moc nefotilo, úpravy fotek se dělaly na počítači, neexistoval Instagram, Myspace umřel a na Facebooku byly vidět psané statusy co měl kdo k obědu…


Pak jsem objevil možnosti zpracovávání fotek ve Photoshopu. Nějaký z nich jsem později nahradil vlastními způsoby ručních editací, aplikovaných přímo na vytisknutou fotku.

Tím se mi otevřely dveře k dalším možnostem jak kreativně s fotografií pracovat a vyjadřovat se. Objevil jsem spousty umělců, jejich tvorbu jsem tenkrát viděl poprvé. Seznámil jsem se z mnoha inspirujícími lidmi.


Stáhlo mě to, já se nechal. A před sebou jsem viděl nespočet nových věcí, které jsem se chtěl naučit.


A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?


L: Místo, kde se nacházím.


Inspiruje mě neobvyklost a originalita. Mám rád tajemno, osobitost, individualismus a hloubku obsahu. Obdivuji talent, techniku, kuráž, důvtip a zajímají mě dosud neobjevená řešení a technologie.


A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?


L: Rituál asi ne. Jsem schopný tvořit i v chaosu když je potřeba, ale většinou se na práci rád soustředím. Občas si pouštím podcasty, nebo různé přednášky a rozhovory.


A: Co byste doporučil někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?


L: Obecných rad je spousta, záleží na tom jaké jsou momentálně na cestě překážky a ty neznám, takže je těžké něco konkrétního poradit.


Nicméně si myslím, že jedna z praktických věcí pro život je najít si svůj talent, rukopis, nebo cokoliv v čem se odlišujete od ostatních a jde vám lépe. Tyhle schopnosti je dobré rozvíjet a nebát se s nimi mít velké cíle.


A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?


L: Nemám ve slovníku žádné fráze, kterými bych vyjadřoval svůj názor na umělecká díla, vždycky jde o individuální posouzení.




A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?



Zapůsobili na mě tím, co vyjádřili svými díly. Technickým zpracováním, nevšedním obsahem, vtipem, osobitostí nebo moudrostí.


A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?


L: Národní divadlo. V jeho příběhu je otisknuta česká mentalita a je to významné místo české kultury, tedy českého národa.


A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?


L: Záleží na okolnostech, nemám tedy žádný ustálený způsob zahájení konverzace. Obecně ale při představování uměleckého díla, nebo při rozhovoru o umění, rád poukazuji na zajímavosti, které si téma, či tvorba nese. Může se jednat o silný příběh, který dílo či autora provázelo, nebo upozornit na skvěle řemeslně zvládnutou technikou.


A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)


L: Momentálně mě můžete potkat v Eppingských lesích. (smích) Občas jezdím i do Prahy, tak třeba i tam.


A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?


L: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se voda jednou promění ve zlato.



Děkujeme!


Navštivte také Lucasovy stránky nebo Instagram

Comments


bottom of page