AS IS | Lucas Ross

Výtvarník

Z Prahy

Momentálně působí v Londýně


Lucas Ross je českým umělcem, cestu k vizuálnímu umění mu ale ukázalo až cestování do cizích zemí. Ve své tvorbě pracuje s vlastní fotografií, kterou posléze řadou technik tradičních i vlastních upraví do finální podoby. Za fotografa se ale nepovažuje - svou tvorbu umisťuje na pomezí grafiky a ruční koláže.



A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostal k umění?


L: Abstrakt:


Před tím, než jsem se narodil, spočívala moje klidná mysl s kupou dalších solitérů na jakémsi mraku. Prostor byl kolem osvícený tlumeným světlem a mysl si vybírala, čím v životě bude. :)


Boom


Táta hraje na pětistrunné banjo a občas maluje, mamka restauruje starožitnosti, staré perské koberce a ráda fotí. Je možné, že jsem přirozenou potřebu kreativně se rozvíjet mohl získat už v raném dětství z prostředí v kterém jsem vyrůstal. S nějakými dispozicemi jsem se možná i narodil, kdo ví. Nicméně vyvíjel jsem se přirozeně, tak jak mě to v ten moment bavilo. Rodiče se mě nijak nesnažili k umění směrovat.


K fotografii a vizuální tvorbě jsem se dostal až v dospělosti. V roce 2009 jsem už nějakou dobu žil v Londýně. Byl jsem nesmírně zažranej do muziky. Z pokoje jsem si udělal nahrávací studio, vymýšlel zajímavé postupy při nahrávání kytar, učil se zákonům šíření zvuku, nahrávacím technikám a hledal nové zvuky. Bylo to silné období, hodně jsem tím žil a do toho mě obklopovalo to velikánské město plné různorodosti a individuality.


Za nějakou dobu se mi naskytla možnost odjet do Ameriky. Rozloučil jsem se tedy se všemi svými hudebními nástroji a vybavením, které zůstaly v Londýně a vyrazil.

Když jsem přijel s jedním báglem do Států, zaujalo mě nové prostředí, kultura a mentalita lidí. Docela mi to sedlo. Časem jsem dostal intern v jednom nahrávacím studiu.


Po nějaké době mi ale začala chybět vlastní tvorba, vymýšlení a objevování nových možností.

Potřebu volné tvorby jsem uspokojil tím, že jsem objevil foťák a začal veškerou tu novotu kolem mě zaznamenávat. Nějak se to samo logicky nabízelo.


Běhal jsem po New Orleans s foťákem v ruce a byl jsem takový to unešený pako, nejenom tím městem, ale i tím, že mám novou hračku se kterou si můžu hrát, zkoumat její možnosti a snadno dokumentovat dění okolo sebe.


Smartphonama se ještě moc nefotilo, úpravy fotek se dělaly na počítači, neexistoval Instagram, Myspace umřel a na Facebooku byly vidět psané statusy co měl kdo k obědu…


Pak jsem objevil možnosti zpracovávání fotek ve Photoshopu. Nějaký z nich jsem později nahradil vlastními způsoby ručních editací, aplikovaných přímo na vytisknutou fotku.

Tím se mi otevřely dveře k dalším možnostem jak kreativně s fotografií pracovat a vyjadřovat se. Objevil jsem spousty umělců, jejich tvorbu jsem tenkrát viděl poprvé. Seznámil jsem se z mnoha inspirujícími lidmi.


Stáhlo mě to, já se nechal. A před sebou jsem viděl nespočet nových věcí, které jsem se chtěl naučit.

A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?


L: Místo, kde se nacházím.


Inspiruje mě neobvyklost a originalita. Mám rád tajemno, osobitost, individualismus a hloubku obsahu. Obdivuji talent, techniku, kuráž, důvtip a zajímají mě dosud neobjevená řešení a technologie.

A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?


L: Rituál asi ne. Jsem schopný tvořit i v chaosu když je potřeba, ale většinou se na práci rád soustředím. Občas si pouštím podcasty, nebo různé přednášky a rozhovory.

A: Co byste doporučil někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?


L: Obecných rad je spousta, záleží na tom jaké jsou momentálně na cestě překážky a ty neznám, takže je těžké něco konkrétního poradit.


Nicméně si myslím, že jedna z praktických věcí pro život je najít si svůj talent, rukopis, nebo cokoliv v čem se odlišujete od ostatních a jde vám lépe. Tyhle schopnosti je dobré rozvíjet a nebát se s nimi mít velké cíle.

A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?


L: Nemám ve slovníku žádné fráze, kterými bych vyjadřoval svůj názor na umělecká díla, vždycky jde o individuální posouzení.



A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?


L: Jan Švankmajer, Jan Werich, Petr Zelenka, Jan Gemrot, Jan Simandl, Štěpán Jirák, David Kolovratník, Leoš Suchan, Karel Saudek, Jan Saudek, František Drtikol, Josef Duchan, Adolf Born, Filip Buryán, Barbora Myslikovjanová, Marek MaComiX Černý, JXR, Vojtěch Velický a spousty dalších.


Zapůsobili na mě tím, co vyjádřili svými díly. Technickým zpracováním, nevšedním obsahem, vtipem, osobitostí nebo moudrostí.

A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?


L: Národní divadlo. V jeho příběhu je otisknuta česká mentalita a je to významné místo české kultury, tedy českého národa.

A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?


L: Záleží na okolnostech, nemám tedy žádný ustálený způsob zahájení konverzace. Obecně ale při představování uměleckého díla, nebo při rozhovoru o umění, rád poukazuji na zajímavosti, které si téma, či tvorba nese. Může se jednat o silný příběh, který dílo či autora provázelo, nebo upozornit na skvěle řemeslně zvládnutou technikou.

A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)


L: Momentálně mě můžete potkat v Eppingských lesích. (smích) Občas jezdím i do Prahy, tak třeba i tam.

A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?


L: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se voda jednou promění ve zlato.



Děkujeme!


Navštivte také Lucasovy stránky nebo Instagram