Malířka
Z Karlových Varů
Momentálně působí v Praze a Horních Štěpanicích
Lenka Husáriková má malbu v krvi, pochází totiž z linie úspěšných malířek. Přesto si našla vlastní cestu, a to na dalekém východě - v Číně se inspirovala tradicí tangramu, v Japonsku zase origami. S důrazem na geometrii a prostorovost vytváří barevná, figurální díla, která svým detailem přesahují vizuální zážitek a přechází do konceptuální, smyslové roviny.
A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?
L: Do umění jsem se narodila a provázelo mě celým dětstvím, tudíž moje cesta mi byla již (alespoň myslím) předurčena. Jsem z umělecké rodiny a obrazy i sochy mě obklopovaly denně, kdykoliv jsem přišla ze školy domů nebo přijela k babičce a dědovi.
Kreslila jsem na vše, co jsem měla po ruce. Začala jsem bráchovým kočárkem, pak papírky a papíry. Nakonec jsem skončila v lidové škole umění, později na škole s malířským oborem a posléze Sv. Anežka v Českém Krumlově. Následovala možná má "životní chyba"; odmítnutí jít to zkusit na AVU a pak letitá krize.
A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?
L: Inspirací je mi naprosto vše kolem mě i ve mně, každý den, každou hodinu. Jakmile sednu k počítači nebo si stoupnu ke stojanu, už to jde samo. Již v ten moment vím, co chci a jak toho dosáhnu. Někdy jsou moje ruce pomalejší a zdržují mě v toku vyjádření, a toto si ještě musím vyřešit.
Došla jsem od realistické malby ke geometrické "skoro" abstrakci. Zatím nechci překročit hranici úplné abstrakce, proto v sobě musím ještě spoustu odpovědí nalézt, např. jak technicky a technologicky dojít k výsledku a přitom stejnou rychlostí jako můj mozek.
A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?
L: Mám rituály letní a zimní a týkají se přípravy k práci. V létě, když přijdu do ateliéru v Praze nebo ve Štěpanicích, rozsvítím, pustím hudbu nebo film o umění (to poslouchám často), uvařím kávu a sednu si. Musím se rozkoukat. Chodím do ateliéru jako do práce a vím, že nesystémovost a zmatek k mé práci nepatří.
V zimě v obou ateliérech zatopím, ale ve Štěpanicích nejdřív vyčistím kamna. V Praze bohužel topím plynem nebo elektřinou, zato na horách dřevem. Jeho praskání mě snad i přivádí do vyšších sfér bytí.
Při samotné práci používám hru Tangram, občas složím origami, na papír skicuji momentky, fotím si zajímavé chvilky. V počítači si připravím celý obraz, pohraju si s barvami a vše přemaluji na plátno.
A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?
L: Tak to už nedělám. Za těch dvanáct let, kdy jsem vedla svůj ateliér pro širokou veřejnost, mě to přešlo. Pokud se chce někdo opravdu věnovat umění, svojí cestu si najde stejně, jako všichni před ním. "Chceš se stát umělcem? Staň se jím!"
A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?
L: Barevnost, nápad a kompozice.
A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?
L: Určitě Františka Kupku pro jeho barevnou kompozici, Karla Štědrého pro jeho abstraktní vyjádření, Karolínu Jelínkovou pro její barevnou harmonii a Stanislava Kolíbala pro jeho smysl pro geometrii. Ale úplně nejvíce mě ovlivnila díla mojí babičky Jindry Husárikové a Miroslav Pesch, se kterým jsem schopna mluvit hodiny o výtvarném umění. Pan Pesch je pro mne mentorem, přítelem i kritikem.
A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?
L: Toť otázka. Třeba Sv. Václav, socha na Václavském náměstí v Praze od J. V. Myslbeka. Ale kdo proslavil náš národ je určitě Milan Knížák, František Kupka, Saudek, Toyen, Zrzavý a jiní.
A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?
L: "Hele, mrkni se, to je dobrý moment. Cítíš to?"
A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)
L: V ateliérech, buď v tom pražském nebo v Krkonoších ve Štěpanicích.
A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?
L: Nevím jestli je to motto, ale držím se toho léta: "Zanech večer po sobě práci v takovém stavu, jako kdyby ses ráno neměla probudit." A pak motto: "Na každém konci je krásné to, že něco nového začíná."
Děkujeme!