AS IS | Kateřina Štenclová

Výtvarnice

Z Prahy

Momentálně působí v Praze


Kateřina Štenclová se ve své tvorbě drží výhradně abstrakce, čistých barev a souhrou geometrie a organické formy. Do svých pláten neskrývá symbolický obsah, naopak nechává vyniknout jejich objektovost a vztah s prostorem, ve kterém jsou umístěny.




A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?


K: O svém budoucím poslání jsem se rozhodovala v nesvobodné době komunismu, proto má volba byla dost jednoduchá. Zvolila jsem povolání, kterému jsem mohla opravdu věřit, kde jsem mohla hledat svobodu projevu a nezávislost na systému.



A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?


K: Inspirací je pro mne vše, co vidím. Zní to sice banálně, ale je to tak: barvy, tvary, vzájemné vztahy vizuálních komponentů… Pozoruji je a nechávám se překvapovat, z těchto momentů pak vycházím.



A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?


K: Poslouchám inspirující hudbu, kterou považuji za kreativní a zároveň hlubokou svou atmosférou. Vyladím se na ni spíše podprahově, pak už pracuju intuitivně.



A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?


K: Doporučila bych, aby se tvůrce rozhodl tvořit z vnitřní potřeby a ne z důvodu se zviditelnit. Začít s koncentrací být jen sám se sebou ve své práci, dále se pak řídit především instinktem. Je důležité vždy být autentickým a udržet si poctivost, ale i zůstat zvědavým a otevřeným.



A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?


K: Díla na mne především působí autenticitou, dále pak schopností vizuálně myslet - takže novou překvapivou myšlenkou a jejím zpracováním.





A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?


K: Lépe se mi hodnotí ikony českého výtvarného umění. U zcela současných umělců se mi to ještě dost časově i s náladou střídá a není to tak jednoznačné. Zaujali mne např. tito umělci: Tomáš Hlavina, Daniel Hanzlík, Dagmar Šubrtová, Sofie Fargo-Švejdová, Vladimír Houdek.


Z již nežijících umělců mám ráda práce Karla Malicha pro jeho zacházení s barvou, křehkost vnímání, cítění prostoru, hledání jednoduchosti ne na úkor osobitosti. Mám také ráda Evu Kmentovou, sestry Válovy pro jejich senzibilitu v protikladu s monumentalitou. Mám ráda rovněž gotického Mistra Třeboňského, ale i Bohuslava Reynka z 20. století pro lehkost jejich poetiky, dále pak i pozdní tvorbu Aleše Veselého pro jeho tvarovou čistotu a minimalismus.



A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?


K: Asi Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka; právě proto, že vznikla v zahraničí, odráží nostalgii po českém domově. Je z ní cítit konfrontace češství se světovostí beze strachu a s otevřeností. Je tam pro mne i poselství, které bych ráda viděla tištěno v symbolu českého národa a jeho kultury.



A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?


K: Záleží na tom s kým. Velmi jednoduše: "Co vás v poslední době zaujalo v oblasti umění?" Otázkou a otevřeností.



A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)


K: V mém ateliéru mne najdete nejčastěji přemítat a pracovat, potom v otevřené přírodě se psem a nebo ve všech možných současných pražských galeriích.



A: Máte oblíbené mo]o či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?


K: Motto: Dívej se.




Děkujeme!


Navštivte také Kateřininy stránky či Instagram