AS IS | Karolína Rossí

Umělkyně

Z Bystřice nad Pernštejnem, Vysočina

Momentálně působí v Praze

Karolínina tvorba je abstraktní, vyznačuje se vrstvením materiálu a určitou jemností. Ve svých pracích Karolína zkoumá možnosti lidské představivosti, obzvlášť, když zavítá tam, kam člověk sám nemůže fyzicky ani smyslově.

A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?

K: Jmenuji se Karolína Rossí. Vystudovala jsem Akademii výtvarných umění v Praze/ateliér grafiky 2, pod vedením V. Kokolii. Paradoxně mě k umění přivedla moje učitelka výtvarné výchovy na gymnáziu. Pocházím z malířské rodiny a malba mě obklopovala celý život, do určitého věku mi přišlo samozřejmé si toho nevšímat...

A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?

K: Momentálně kniha Universální súfismus od I. Khana.

A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?

K: Rituálů mám víc. Ale hlavním zůstává zastavení, krátká chvíle soustředění se před samotnou prací. „Posedět“ si s věcmi, než na nich zas začnu pracovat.

A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?

K: Kdybych začínala já, šla bych nejspíš po tom, co mě baví a šla v rámci toho do hloubky. Až bych se trochu rozkoukala, zkoušela bych se dívat i jinam. Vše pomalu a postupně, ať se člověk nerozeběhne na všechny strany. Udrží si určitou kontinuitu.

A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?

K: To přesně neumím říct. Záleží na tom, jestli bych popisovala svoje věci nebo někoho jiného. Taky záleží, jestli bych třeba s dílem nějakého autora/autorky souzněla či nikoliv. Slova by se měnila podle situace, pocitu.

A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?

K: Hned mě napadají Anna Hulačová a Tereza Štětinová. Ale těch jmen je určitě víc. Tyhle dvě sochařky jsou mi blízké nejen vizuální stránkou jejich prací, ale taky příběhem, na který se díla vážou.

A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?

K: Na tuto otázku nemumím odpovědět. Nikdy jsem o umění takto neuvažovala.

A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?

K: Jak nejčastěji začínám konverzaci o umění nevím. Ale většinou je to hovor o probíhajících výstavách, konkrétních dílech nebo lidech. Co se týče navázání spojení, myslím, že nejpoužívanějším kanálem jsou sociální sítě. Žijeme v době, kdy komunikace z velké části probíha zkrze ně.

A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)

K: Nečastěji potkat byste mě mohli u mě v atelieru, ale občas taky pracuju doma. Co se týče přemýšlení a plánování, ráda chodím ven. Chůze mi v podstatě startuje přemýšlení.

A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?

K: Mám poměrně otřepané motto, "tady a teď", které hojně využívám při práci v atelieru.

Děkujeme!

Navštivte také Karolíniny stránky či Instagram.