AS IS | Kamil Mikel

Umělec

Ze Zlína

Momentálně působí v Uherském Hradišti

Dílo Kamila Mikela je obsáhlé, a přestože za celou dobu svého působení vyzkoušel mnohá média, náměty a techniky, zůstal věrný geometrické abstrakci a, jak sám říká, kompozici, řádu a práci s rytmem jednotlivých elementů.

A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostal k umění?

K: Narodil jsem se v roce 1964 ve Zlíně, nyní bydlím v Uherském Hradišti. Zde pracuji jako pedagog na Střední uměleckoprůmyslové škole, rovněž učím grafiku na Soukromé vyšší odborné škole umění ve Zlíně.

Vystudoval jsem grafiku na AVU v Praze, kde jsem se setkal s Ladislavem Čepelákem, ale i s výraznou uměleckou osobností Dalibora Chatrného, který mě formoval a seznamoval s problematikou geometrické abstrakce.

Mé obrazy jsou charakteristické vrstvením barevných ploch. V posledních malbách se přibližuji k hranicím lyrické abstrakce, prodchnuté východní filosofií, mystikou a silnou emocionální složkou. Společným jmenovatelem nadále zůstává kompozice, řád, definice obrazového prostoru a práce s rytmem vzájemně se překrývajících či doplňujících prvků v kompozici. Toto zpracování geometrických struktur vnímám jako určitou jednotu, skrytý řád s vnitřními vztahy a zákonitostmi. Obrazy reflektují svět, který je v obecné rovině určen principy harmonie, rovnováhy, jednoty a přírodních souvislostí s duchovním obsahem.

Cestu k umění mi ukázal František Peňáz. Měl jsem velké štěstí, že tento skromný a duchovně zaměřený malíř mi dával první soukromé lekce kresby. On sám studoval na Baťově škole umění a dále v Praze na AVU u Švabinského.

A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?

K: Největším zdrojem inspirace je samotný proces tvorby, při kterém přichází inspirace, nové vize, nápady…

A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?

K: V tvorbě mi pomáhá soustavnost a dlouhodobé soustředění se na jeden konkrétní výtvarný záměr. Tužka, kružítko, pravítko, úhelník a papír při skicování.

A: Co byste doporučil někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?

K: V umělecké tvorbě je mnoho přístupů a postupů, které jsou zpravidla individuální. Neexistuje zaručená rada nebo recept, jak na umění. Pokud zvládne začátečník základy a řemeslo, může se poté posunout k svobodné tvorbě. Ve volné tvorbě bych všem doporučil, aby čerpali z vlastních zkušeností, ze své intuice a svého nitra.

A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději, když popisujete umění, umělecká díla?

K: Kompozice, řád, harmonie.

A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?

K: František Kupka, Bohumil Kubišta, Otto Gutfreund, Jindřich Prucha, Václav Boštík, Karel Malich, Adriena Šimotová, Zdeněk Sýkora, Stanislav Kolíbal, Dalibor Chatrný, Jindřich Zeithamel. Jsou to autoři, kterých si vážím pro jejich novátorství a opravdovost tvorby.

A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?

K: To opravdu netuším, jestli existuje dílo, které symbolizuje český národ. Vážím si tvorby Františka Kupky, Zdeňka Sýkory, Jana Kaplického. Ti se výrazně zapsali do světového umění, jako čeští autoři.

A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?

K: Bavme se o umění!

A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)

K: V ateliéru v Uherském Hradišti, ve Zlíně, v lese, na poli a na louce v katastru obce Kelníky.

A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?

K: Jenom práce vás může zachránit.

Děkujeme!

Navštivte také Kamilův Instagram