AS IS | Jitka Petrášová

Výtvarnice

Ze Strakonic, Jižní Čechy

Momentálně působí v Praze


Jitka Petrášová je všeuměl - maluje, ilustruje, tvoří grafiku, navrhuje oblečení, animuje, vyučuje, a do toho vlastní i malé nakladatelství. Ve své dominantní tvorbě - velkoformátové malbě - pracuje se svými prožitky, často nostalgickými vzpomínkami na minulost. Její rukopis je minimalistický a expresivní, vyznačující se určitou syrovostí a pestrými, výraznými barvami.




A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?


J: Bylo by snadné říct, že jsem se narodila se štětcem v ruce, ale není tomu tak. Kresba a malba mi v dětství dělaly společnost vždycky, když jsem se cítila sama. Což se dítěti s nálepkou "měšťák" na vesnici stává opravdu často. Mám za sebou střední i vejšku výtvarně zaměřenou, nicméně cesta na AVU do ateliéru malby k Robertu Šalandovi byla o něco komplikovanější. Ale to by bylo spíše na delší rozhovor.

A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?


J: Jednoznačně život a lidé, kterými jsem obklopena. Do této kategorie samozřejmě patří i domácí mazlíci.

A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?


J: Celý proces malby je pro mne zvláštním rituálem, který miluju. Ráno vyvenčím psa, udělám si svůj oblíbený čaj a snídani, pustím muziku a maluju. A nesmím opomenout dobré přirozené světlo, to je základ, nikdy nemaluju za umělého osvětlení.

A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?


J: Pominu-li rady ohledně technologie, prostě kašlete na jakákoliv doporučení, buďte autentičtí a nelžete… lež a kalkul je v umění poznat. Respektive je s ním v přímém rozporu.

A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději, když popisujete umění, umělecká díla?


J: Nejsem si jistá, jestli takové fráze mám, mnohdy jen mlčím a kochám se. Jsou díla, která jsou tak dobrá, že žádný komentář nepotřebují (čili mlčím a kochám se). A nebo naopak taková, že za komentář ani nestojí.



A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?


J: Mám jich spoustu. Miluju českou animátorskou školu: Břetislava Pojara, Karla Zemana, Jana Švankmajera, Jiřího Bartu, Hermínu Týrlovou. Z výtvarných umělců Františka Skálu, Josefa Váchala, Jaroslava Rónu, Kurta Gebauera, Jiřího Sopka, Jiřího Načeradského, Luboše Plného, Marii Blabolilovou, Jiřího Šalamouna, Romana Kubičku, Ivana Ouhela, Michala Cihláře a mnoho dalších. Všechny spojuje jistý nadhled, vtip, smysl pro humor, ironie.

A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?


J: Krajina monster od Kurta Gebauera.

A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?


J: V umění se momentálně pohybuji asi až moc na můj vkus, a tak ráda zapřádám hovory na jiná témata. Zajímají mne lidé, jací jsou, hudba, filmy… S pejkařema si předáme vzácné zkušenosti ohledně našich mazlíků a přinejhorším se dá vždycky zanadávat na počasí.

A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)


J: Tvořím doma, kde bývám nejraději, ale plánuju a přemýšlím průběžně. Zkrátka se nechávám inspirovat tím, co přichází a co mne obklopuje.

A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?


J: Vždycky si vzpomenu na Ivana Wernische: "Opakování (čehokoli a do nekonečna) míří ke skutečnosti."

Děkujeme!


Navštivte také Jitčiny stránky