AS IS | Jindra Viková

Výtvarnice

Z Prahy

Momentálně působí v Praze

Ačkoli tvorbě Jindry Vikové odjakživa vévodí figura a keramika, často se do ní vkrade nové médium, technika, či přístup - jakoby autorka neustále hledala nové způsoby sebevyjádření. V jejím bohatém portfoliu tak najdete vše od sochy a plastiky, přes kresby a práci s fotografií až po asambláž.

A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?

J: Od dětství jsem kreslila, z jílu vytvářela sochy, které se brzy zřítily, ale i tak, hned po základní škole, jsem byla přijata na Výtvarnou školu na Hollarově Nám. v Praze. Můj otec maloval a fotografoval, později, dva roky před smrtí, vytvořil celý cyklus akvarelů a kreseb ARTbrut. Katalog vyšel až po jeho smrti a autorem je Jaromír Zemina.

Působila jsem několik semestrů v USA, učili jsme s manželem na Ann Arbor University, Ohio University, Connecticut University, a já ještě kratší čas v Austrálii na Canberra University. Každým rokem na jaře a v létě vedu týdenní workshopy v úžasném místě Kohoutov poblíž Kuksu, v Keramickém studiu J. Tyrnerové. Celé roky svým studentům přivážím skvělé knihy hlavně ze zahraničí, které jsem dostala, nebo katalogy s účastí výstav. Celý týden mají čas to prostudovat a pak o tom diskutujeme a promítáme. Každým rokem z tématu, které jim navrhnu, děláme výstavu v Galerii Otto Gutfreunda ve Dvoře Králové. Jinak jsem členkou mezinárodní Akademie AIC v Ženevě a v letech 2006-12 jsem zastupovala východoevropské země v oboru keramika. Nedávno jsem měla možná největší výstavu ve Wortnerově domě v Budějovicích, v Alšově jihočeské galerii, Hliněná žena.

A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?

J: Vše kolem mne, s čím se setkávám i o čem sním: příroda, lidé, zvířata, hudba, ticho, ale vždy mě také zajímaly odhozené a už nepoužité předměty, které jsem ráda začleňovala do mých plastik nebo asambláží. Možná právě proto mě stále baví si hrát, což pro mne představuje má tvorba.

A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?

J: Na mezinárodních sympoziích si vždy musím najít svůj prostor, nejlépe ticho či pohled do krajiny.

A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreaLvně či jinak? Kde začít, čím se řídit?

J: Ať se nebojí cokoliv zkusit a experimentovat, je důležité přinést svůj osobní vzkaz. Také je důležité si najít cestu k výstavám, historii umění i současnosti.

A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?

J: Nadčasové, skvělé, inspirující.

A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?

J: Adriena Šimotová, Bedřich Dlouhý, Zdena Fibichová, František Skála.

A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?

J: Matyáš Bernard Braun, Toyen, Otto Gutfreund svou originalitou a tajemstvím, a určitě kubistická architektura.

A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?

J: Spolupracuji s galeriemi a zároveň je celá široká skupina lidí (umělců, sběratelů i kurátorů), se kterými máme kontakt. Výstavy, přednášky a workshopy jsou velmi důležité k navazování spojení s ostatními skrze umění.

A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)

J: V květnu jsem vyzvána k účasti v galerii Marianna Heller v Heidelbergu na téma “Heads.”Máme zde v Praze - Benicích zemědělskou usedlost s ateliery, kde pracuji s mým mužem, fotografem Pavlem Baňkou. Nedávno jsme měli společnou výstavu v Galerii u Betlémské kaple na téma "Dialog", ke které existuje obsáhlý katalog.

A: Máte oblíbené mo]o či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?

J: Asi láska a soucit.

Děkujeme!

Navštivte také Jindřiny stránky