Výtvarník
Z Jihlavy
Momentálně působí v Jihlavě
Jakub Tomáš je malířem, zásadním pro jeho tvorbu je ale práce s objekty, které využívá jako prvotní modely pro svá plátna. Toto "množení" prostorových předloh malbou odkazuje k ústředním elementům Jakubovy filozofie a tvůrčího procesu: souběžná existence objektu v prostoru i na dvourozměrné ploše je metaforou ke koloběhu existence udržované neustálou replikací a zároveň pobízí k zamyšlení o vztahu mezi realitou a iluzí.
A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostal k umění?
J: Jsem malířem a pracuji s objekty, které slouží jako předloha k malbě nebo jakýsi dvojrozměrný výstup pro ni. Studoval jsem nejdříve na střední textilní škole obor módní návrhářství, což jsem posléze zjistil, že není cesta, kterou bych se chtěl vydat a setrvat v ní do konce života, proto jsem se ve třetím ročníku rozhodl stát malířem. Za tímto snem jsem šel a myslím, že se to zatím daří. Posléze jsem vystudoval pražskou AVU v ateliéru Jiřího Sopka a Vladimíra Kokoliy.
A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?
J: Myslím, že tím jsou pro mě různé společensko-kulturní události, ať už historické nebo současné. Přemýšlím nad nimi když se dějí bezprostředně, a později si je v hlavě srovnávám. Také mě zajímá krajina, ať už urbánní nebo nějaká trochu divočejší.
A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?
J: Snažím se každé ráno po příchodu do ateliéru kreslit, abych rozpumpoval kreativní proces a zároveň se vpravil do ateliérového prostředí.
A: Co byste doporučil někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?
J: Aby si zanalyzoval, proč to chce dělat. Pokud má jako motivaci zisk a slávu, asi bych umění nedoporučoval. Je také důležité najít si formu vyjádření, která bude dotyčného bavit a bude v ní cítit vlastní potenciál.
A: Jaká tři slova se Vám vybaví, když se řekne umění?
J: Pro mě je umění způsob komunikace, který mám k dispozici a využívám ho.
A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?
J: Určitě musím zmínit Jiřího Sopka, na jehož výstavě jsem byl nedávno a říkal jsem si, že jeho věci, ač řada z nich vznikla v 70. letech, jsou stále svěží a obstojí i v dnešní době. Ze současníků mě také baví Merta a právě Kokolia. Z historie českého umění mám rád například Preislera a Josefa Čapka.
A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?
J: Teď bych měl asi říct Slovanskou epopej, ale já to vlastně nemám moc rád. (smích) Možná Černé jezero od Preislera, sice se nedá říct, že by vyloženě vystihovalo český národ, ale pro mě je zásadní…
A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?
J: Jak jsem říkal, umění je způsobem komunikace, a nejlépe se s ním komunikuje, když se lidé schází na různých výstavách nebo přehlídkách umění. Pandemie nás samozřejmě naučila komunikovat i jinými cestami, například přes sociální sítě atd. Ty jsou v dnešní době velká výhoda pro umělce, kteří nežijí v metropolích nebo by raději žili na venkově a kteří se následně mohou do určité míry spojit se světem, ať už s tím laickým nebo s tím uměleckým. Myslím si, že ač mají sociální sítě spoustu negativ, pozitiva určitě převládají.
A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)
J: Můžete mě potkat v ateliéru v Jihlavě nebo v Praze. Často bývám i v lese - jsem totiž vlastníkem lesa, který obhospodařuji. Zároveň včelařím, což je pro mě hobby, které je pro mě odpočinkovou částí života a dovoluje mi přemýšlet nad dalšími projekty, i když i u toho se musím soustředit.
A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?
J: “Ani den bez čárky.” Ani nevím, kdo to řekl, ale často to používám při komunikaci. Znamená to, že se člověk každý den musí donutit k tomu něco dělat aby dosáhl růstu.
Děkujeme!
Navstivte také Jakubovy stránky