Výtvarnice, knihařka
Z Valašského Meziříčí
Momentálně působí v Ostravě
Eliška Čabalová je výtvarnice, grafička a v knihařském oboru známá osobnost. Zná mnoho dávno zapomenutých technik a s materiálem, se kterým pracuje, je spjata více než většina ostatních. Její knižní vazby a autorské knihy jsou stejným uměleckým zážitkem jako to, co se v nich skrývá.
A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?
E: Poměrně přirozeně, protože můj otec byl architekt, nesměl od 50. let projektovat, tak alespoň velmi zdařile maloval. Vyrůstala jsem v uměleckém prostředí. Vždy mne bavilo používat jak ruce, tak hlavu - nejlépe napůl. Proto jsem také místo matematiky a chemie, ačkoliv mi obojí šlo a bavilo mne to, v 15ti letech volila uměleckou cestu výběrem studia na brněnské Šuřce.
Od roku 1983 žiji v Ostravě. Na Fakultě umění Ostravské univerzity jsem vybudovala Ateliér obalového a knižního designu. V současnosti vedu jeho akreditované následovníky – Ateliér knižního designu v bakalářském a v magisterském programu Ateliér knižního designu a animace.
A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?
E: Voda a krajina. Ve vztahu ke knižní tvorbě samozřejmě literatura. Bez ní to nejde.
A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají v tvorbě?
E: Pravidelná práce i když se nedaří. Káva v pravou chvíli.
A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?
E: Naučit se dívat kolem sebe, vnímat okolí, sledovat uměleckou scénu jak doma, tak v zahraničí a hodně na sobě pracovat. Neuzavírat se do zaběhaných klišé, nepodléhat módním vlnám a nebát se experimentovat. Přemýšlet na papíře. Spát s tužkou a skicákem. Talent sám o sobě je málo.
A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?
E: „To mne baví.“
A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?
E: Marie Blaboliová, Jiří Kolář, Petr Nikl, František Skála, Marius Kotrba, Jaroslav Koléšek a mnoho dalších. Nemám favorita. Zaujali mne především hravostí, myšlenkovými posuny a tvaroslovím. Nezřídka tvůrčí urputností v hledání nepojmenovatelného. Trojrozměrné umění je mi bližší.
A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?
E: Socha svatého Václava jedoucího na obráceném mrtvém koni v pasáži Lucerna v Praze. David Černý se symbolikou a aktuálním děním v Čechách pracuje cíleně téměř ve všech svých realizacích.
A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?
E: Nezačínám konverzace o umění. Spojení skrze umění je umění samo, to, co vytváříme a za čím si stojíme. Nemusí to nikoho oslovit, ale už ten proces je vlastně komunikace. Neznám žádného umělce, který by záměrně tvořil do šuplíku.
A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)
E: V mém ateliéru nebo v lese když se poštěstí.
A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou anebo životem?
E: „Vstaň a choď.“ S věkem je to aktuálnější.
Děkujeme!
Nahlédněte na video z komentované prohlídky z výstavy "Místa a knihy"