AS IS | Dominika Schmidt

Malířka

Z Tábora

Momentálně působí v Praze, dočasně i v Českém Krumlově

Dominika maluje abstraktní, barevné obrazy jejichž jemné linie provází diváka přirozeně po plátně. Pestrobarevné tvary pak působí skoro až explozivně, odrážejíc Dominičin intuitivní přístup, při kterém se nechává vést vlastními pocity a myšlenkami, vášní pro tvorbu a touhou vymanit se konvencím a zaběhnutým pořádkům. Ve své tvorbě se také věnuje spirituálním námětům.

A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?

D: Ráda jsem v dětství trávila každou volnou chvíli s dědou a pozorovala, jak pracuje se dřevem a tvoří modely letadel. Fascinovala mě jeho preciznost, trpělivost, příprava i perfektně uklizená dílna. Dneska bych řekla, že mě fascinovala nejvíce jeho vášeň k řemeslu. Pořád jsem se mu pletla pod ruce, lezla na klín, koukala přes rameno, chtěla jsem také tvořit. Tam to určitě všechno začalo.

A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?

D: Aktuálně jsem zas a znova unešená Mikem Oldfieldem, psychologií barev, studiem art movementu Colour field, limetkovou barvou a Novou zemí.

A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?

D: Řekla bych, že můj současný životní styl je rituál. Vše, co dělám, mi pomáhá v tvorbě. Tvorba je můj životní styl.

A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?

D: Tvořte. A pište si úplně všechno, dovolte si studovat své myšlenky, nechte je na sebe působit a také je nechte plavat, když je to potřeba.

A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?

D: Mám tendence se hned ladit na dílo a tvůrce, takže když mě něco fascinuje, velmi často spontánně ihned vykřiknu: “Tak to je silný!”

A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?

D: Momentálně jsem fascinovaná obrazy Jana Herese hlavně pro kombinaci barev, zobrazení mezilidských vztahů a jeho formu figurální malby. Sklem Františka Jungvirta a hudbou Dominika Gajarského aka Slowmotiondancer, kterou jsem objevila nedávno.

A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?

D: Hned jsem si vzpomněla na Josefa Ladu a jeho ilustrace, byl to kamarád mého pradědečka. Stejně tak Zdeněk Miler nebo loutky Spejbl a Hurvínek. A sklo - Moser.

A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?

D: O umění běžně nemluvím, většinou to plynule samo vzejde z konverzace. Často si s lidmi pak povídám o jejich myšlenkách a pocitech.

A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)

D: Nejvíce času trávím na levém břehu Vltavy v Praze, v ateliéru, v bývalém klášteře Gabriel Loci a poslední dobou i v mém rodném městě. Tvořím za pochodu, v tramvaji, na cvičení, v autě. Pořád si něco píšu a ráda věci konzultuji. Nejčastěji s mou uměleckou kolegyní Elisabeth Bauer - společně tvoříme kreativní duo, projekt #GodBlessArt. Malujeme obrazy pro lidi naživo za doprovodu hudby a také spolu sdílíme ateliér.

A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?

D: Nadšení, vášeň, radost, vědomý život, tady a teď.

Děkujeme!

Navštivte také Dominičiny stránky nebo Instagram