Výtvarnice
Z Pardubic
Momentálně působí v Praze
Multidisciplinární umělkyně Dana Bartoníčková využívá umění k vyjádření svých pocitů z různých životních situací. Kdybychom chtěli její tvůrčí proces shrnout třemi slovy, byla by to vytrvalost, introspekce a otevřenost. Více o jejím přístupu k umělecké tvorbě se dozvíte v rozhovoru!
A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?
D: K umění jsem se dostala při studiích nejprve střední školy, pak vysoké školy. Důležitý mezník nastal při studiu vysoké školy a to Fakulty Ladislava Sutnara v Plzni, ateliéru Mileny Dopitové, obor Intermédia. Dalším krokem pak už byla Akademie výtvarných umění v Praze, kterou jsem začala studovat spolu s navazujícím magisterským studiem v Plzni. Dva roky jsem takto pendlovala mezi Plzní a Prahou a studovala obě školy najednou. Byla to výzva, někdy to bylo velmi náročné, ale obrovsky mě to obohatilo a nesměrovalo tam, kam jsem potřebovala.
A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?
D: V umělecké tvorbě jsem vždy vycházela ze svého nitra, z pocitů, situací a témat, které pro mě byly v tu danou chvíli aktuální. Ne, že bych si své problemy řešila skrze umění, ale často díky umění nacházím odpovědi na otázky, které pro mě jsou důležité.
A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?
D: Největším pomocníkem je můj skicák, který mě vždy doprovází na cestách. Třídním si v něm své myšlenky, zaznamenávám nápady, někdy mi slouží i jako lehčí forma deníku. Byla jsem vždy zvyklá si na cestách kreslit a z dob, kdy jsem dojížděla vlakem do škol, mám zaznamenáno mnoho nápadů, ke kterým se doufám jednou ještě vrátím.
A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?
D: Vydržet, nevzdávat se, oprostit se od toho, co si myslí ostatní a dělat věci, které dělají radost. Nesrovnávat se s jinými umělci a pokusit se najít směr, který vám bude vyhovovat. Trpělivost a vytrvalost jsou v umění velmi důležité vlatsnosti, stejně jako v jiných oborech. Ač se to často nezdá, za mnoho uměleckými díly stojí roky hledání a zkoušení.
A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?
D: Každé umělecké dílo je jiné a vzbuzuje vždy různé pocity. Snažím se na něj nahlížet bez předsudků a s maximální zvídavostí.
A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?
D: Ano, mám, a je jich mnoho. Baví mě svou osobností, přístupem ke své tvorbě nebo samotným uměleckým projevem, např. přístupem k materiálu. Nejbližší je mi pojetí humoru v umění, díla, která dokáží zaujmout svým nadhledem a lehkostí. Humor se snažím aplikovat i v mé tvorbě, je pro mě důležité dostat do uměleckého díla více rovin.
A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?
D: Na mysl mi spíše přistanou kauzy, které se často s uměleckými díly pojí. Baví mě sledovat jak ona kauza společností rezonuje, a reakce lidí na dané téma. Za běžných okolností do společnosti téma umění nepronikne, jelikož zájem o umění v lidech za dlouhou řadu let bohužel vyhasl. Diskusi vyvolá až senzace, něco, co lidi vzbudí z jejich letargie. To jsou pak odborníci všichni, i když nikdo nerozumí ničemu.
A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?
D: Konverzace okolo umění se nejlépe vedou nad uměleckým dílem, na vernisáži nebo výstavě. Vždy je nejlepší jít rovnou ke zdroji a to přímo za autorem nebo kurátorem. Člověk by si měl vytvořit názor na umělecké dílo sám, nechat na sebe dílo působit.
A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)
D: Tvořím v ateliéru, který mám se svým přítelem, sochařem Martinem Žákem kousek za Prahou. Před půl rokem jsme koupili starou hospodu u Českého Brodu, kterou nyní rekonstrujeme. Z tanečního sálu máme ateliér, je to velkorysý prostor, který nadchne každého, kdo k nám přijde.
A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?
D: Spíše než motto mě provázejí čísla. Jakmile se ocitám na rozcestí, nejsem si v něčem jistá nebo o sobě pochybuji, často v ten moment vidím čas s opakujícími se čísly, např. 12:12, 15:15, 18:18 atd. Je to pro me znamení, že jdu správně a vše je tak, jak má být.
Děkujeme!