Výtvarnice
Ze západních Čech
Momentálně působí v Netvořicích, Posázaví
Veronika Sekotová je malířkou srdcem i duší - nejčastěji tvoří hravé abstraktní malby, ale pravidelně odbočuje i k jiným médiím a stylům. Její vztah k umění je emotivní, tvorba je pro ni především formou odreagování a sebevyjádření. Ráda se inspiruje skrytými významy a symboly.
A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?
V: Jmenuji se Veronika Sekotová, o umění se zajímám a snažím se ho i vytvářet. Je to můj největší koníček a práce zároveň. Nejraději mám abstraktní malbu, ale občas si zkusím i nějakou realistickou věc. Beru ji jako cvičení a základ výtvarného umění.
Již jako dítě jsem navštěvovala lidovou školu umění, kde jsem měla skvělou paní učitelku. K malování nám pouštěla Čtvero ročních období od Antonia Vivaldiho. Byla to pro mě nezapomenutelná léta a myslím, že mi v této oblasti dala nejvíc. Dále jsem se pak umění věnovala na střední uměleckoprůmyslové škole, kde jsem opět měla štěstí na výborné pedagogy.
A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?
V: Cokoliv, co mě nějakým způsobem zaujme. Může to být pocit, událost, člověk nebo suché listí na lesní pěšině.
A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?
V: Přímo zlozvyky mě nenapadají. Ale při malování si ráda zapaluji vonné svíčky. Mám ráda, když se jejich vůně mísí s vůní barev a ředidel.
A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?
V: Hlavně, aby to bral od začátku jako svou radost a potěšení. Dále by měl být stále pokorný a hlavně trpělivý. Aby se inspiroval všude možně a hledal si svou vlastní cestu.
A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?
V: Pocity a momentální rozpoložení, celkový dojem a působení na diváka.
A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?
V: Máme spoustu skvělých umělců, musela bych vyjmenovat celou řadu jmen různých uměleckých kategorií. Pokud se mám vyjádřit k malířství, které je mi nejbíž, tak na mě hodně působí obrazy Lubomíra Typlta. Ale domů bych si pořídila nějaké dílo od Sandry Carvajal Starling, která sice nepůsobí v České republice, ale jakožto pražskou rodačku ji zmiňuji, protože její díla jsou okouzlující. Líbí se mi i neskutečná preciznost Martiny Krupičkové a celý život obdivuji Petra Síse – jako umělce i jako člověka.
A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?
V: Okamžitě se mi vybavila Slovanská epopej od Alfonse Muchy.
A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?
V: Pozitivně. Dle mého se asi nejlépe navazuje konverzace v odborných skupinách na různých sociálních sítích, dále pak samozřejmě na výstavách, workshopech apod.
A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)
V: Nejvíce času trávím doma, protože tvořím ve svém podkrovním ateliéru, kde se cítím skvěle. Kdykoliv si mohu odskočit do nedalekého lesa a kochat se krásami přírody, která mě také hodně ispiruje.
A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?
V: Ano, mám. „Zavírám oči, abych viděl.“ Autorem je Paul Gauguin.
Děkujeme!
Comments