Malíř
Ze Šumperka
Momentálně působí v Praze a Šumperku
Michal Ožibko je znám pro svá hyperrealistická díla, ve kterých figurují postavy či každodenní předměty a scény. Hojně tvoří i abstrakci, ze které vystupují dramatické a dynamické kompozice a expresivní hra barev
A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostal k umění?
M: Od mládí jsem kromě zcela běžných činností, co všechny děti dělávají, tíhl i papíru a tužce (později pak ke spreji a barvám a štětci). Lidé kolem mne vzpomínají třeba na to, jak jsem si kreslil Disneyho postavičky z animovaných seriálů, na které jsem jako malý kluk koukal v televizi. Později v pubertě mne pohltilo graffiti, které bylo přesně tím, co jsem tehdy potřeboval - bylo mi vzdorem vůči konzumní společnosti a její konformitě. A ve stejné době jsem také paralelně s tím začal malovat i obrazy.
A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?
M: Zdrojem inspirace pro mé díla je život, který žiji, ve světě do kterého jsem byl “vržen”. Cokoliv potkám v životě mi může být zdrojem tématu pro můj obraz, pokud se mne to dotkne tak intenzivně, že ucítím, že jediné, jak se zbavit myšlenky na to, je tu věc namalovat… v případě abstraktních prací, jde pak o naladění se na své pocity a barevnou kompozici. Abstrakce je pro mne proces korigované náhody.
A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?
M: Nevím o ničem, co bych měl jako rituál či zvyk, když tvořím… snad jen potřeba klidu…
A: Co byste doporučil někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?
M: Podle mého nelze rozdávat rady tohoto typu. Když člověk ucítí vnitřní puzení a zájem tvořit, tak to má dělat a je vcelku lhostejné jak, ale každopádně silně a opravdově. Vše další přichází postupně s vykonanou prací, alespoň u mne tomu tak bylo…
A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?
M: Když mluvím o tvorbě, tak veskrze používám celý rejstřík slov. Je pro mne těžké mluvit smysluplně o umění, a pokud by se člověk uzavřel do pár frází, tak by takovou debatu zbavil smyslu. Záliba ve frázích je nebezpečná.
A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?
M: Mezi mé oblíbené české umělce patří: F. Kupka, A. Mucha, V. Boudník, J. Kolář, V. Hynais. Ty opravdu považuji za mistry.
A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?
M: Takové dílo dle mého neexistuje.
A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?
M: Debatu o umění nezačínám, ale spíše mne k ní něco nebo někdo vyprovokuje. Samozřejmě se o umění bavím rád a často, ale nemyslím si, že to je nutně jediné téma, na které by umělec měl vést konverzaci. Svět diskuzí je pestrý.
A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)
M: Potkat mne lze snadno v některé pražské či šumperské kavárně, kde rád trávím čas když nemaluji. Ovšem kavárny vnímám jen jako místa odpočinku a nikoliv jako prostor pro “umělecké nápady”. Obraz se mi v hlavě nerodí, když sedím v kavárně či vinárně.
A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?
M: Kdysi jsem si dal na vizitku citát: Umění je pro každého, ale ne každý je pro umění.
Děkujeme!
Comentários