AS IS | Lucie Jindrák Skřivánková

Umělkyně

Z Opavy

Momentálně působí v Praze


Lucie je jednou z nejvýraznějších osobností nové generace českého umění. Pro její tvorbu jsou charakteristické živé barvy a prolínající se linie, které působí, jako by její ruka následovala její volně plynoucí myšlenky a pocity. Její kousky jsou tak sice abstraktní, ale nabité emocemi a hloubkou. Jak sama opakovaně přiznává, neustálý proud inspirace čerpá ze svého nitra a z přírody.



Autor fotografie: Natálie Bartošová



A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?


L: Malovat jsem začala již v dětství. Nemohu ale říci, že bych byla úplně zázračné dítě, spíše mě provázely pracovitost a cílevědomost. Velký vliv na mě měla moje vyučující ze střední školy; vždycky mi říkala, ať se hlavně vyjadřuji ze srdce a ze sebe a nezrcadlím v sobě ostatní. Tohle období života jsem strávila na půdě, kde jsem kreslila akty. Panoval tam šerosvit a mě fascinovalo, jak se projevil na figuře. Byly to právě práce s figurou a psychologické portréty, díky kterým jsem se dostala AVU. Tu jsem pak absolvovala v roce 2009 u Michaela Rittsteina.


Teď je mým hlavním proudem malba obrazů, ale baví mě kreativitu vypouštět i jinými kanály. A tak také vytvářím muraly, gobelíny, a s uměleckým uskupením MPKJVLJS vytváříme specifický sběratelský nábytek, který má velmi pozitivní odezvy nejen v Čechách, ale také v zahraničí, přes Miláno až do Hollywoodu.



A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?


L: Obvykle každodenní život. Jako protipól ke každodenní rutině ráda cestuji, to abych nezapomněla na věci nahlížet i z jiných úhlů. Ráda také utíkám do přírody, která mi dopomáhá k vnitřnímu souladu. Nikdy mě nepřestane inspirovat barevnost přírody, například obloha a její různé podoby během dne, voda a oceán, a do toho mé pocity, které v přírodě prožívám.


Zdroj a inspirace pochází z prostředí, kde se nacházím, z přírodní krajiny, z městské krajiny a z mentální krajiny. V poslední době zjišťují, že inspirace nejvíce vychází z pracovního procesu samotného. Čím víc maluji a snažím se dosáhnout své vize, přichází ke mně další nápady na další obrazy. Proces vytváří další proces. Je to cesta k tomu nejdokonalejšímu obrazu.



A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?


L: Začít malovat hned zrána, kdy je ještě klid a moje mysl je nejčistší. Když do mého studia postupně proniká denní světlo a dopadá na mé obrazy, cítím, že jim dává sílu.



A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?


L: Zaleží, na jaké úrovni chce pracovat. Zda začíná s uměním proto aby se stal profesně umělcem, nebo zda chce malovat jen pro odreagování, mít malování jako koníček.

Při profesním začátku bych doporučovala začít opravdu od začátku. To znamená naučit se kompozici, postavu a znázorňování reality. Čím dříve člověk se naučí základy o to dříve si pak může najít svůj autentický styl malby a témata. První potřebuje znát prostředky vyjádření a pak je v tom svobodný.


Pokud chce člověk malovat jen pro odreagování a nárazově a nechce se malbě věnovat celoživotně, pak je fajn, když se u malby cítí dobře, koncentruje se. A to přináší reflex. A radost z práce, protože je tam ta koncentrace. Super je na to například akvarel. Obsahuje rozličnou barevnou paletu a je mírně neovladatelný, ale také se dá napravit vodou, to mi přijde jako hravé prostředí pro laika.



Autor fotografie: Jan Faukner



A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?


L: Autentické, silné, krásné.


A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?


L: Především miluji Kupku a pak Šímu. Jejich obrazy jsou silné, mají okolo sebe speciální auru a kus mysticismu. Jednou se mi stalo, že jsem vešla do velké místnosti, kde byla spousta lidí a rozjetý večírek. I přes to množství lidí můj zrak okamžitě zaostřil na malý obrázek v rohu místnosti. Nechápala jsem proč. Šla jsem blíž a rozpoznala v tom originální obraz Šímy. Jejich obrazy jsou tak silné, že je člověk nepřehlédne. Přesahují náš zobrazivý svět, mají v sobě jinou kvalitu, obsahují auru malíře, tajemné momenty, gradace energie, citlivou a barevnou kompozici, křehkost. Jejich tvorba je nezaměnitelná.



A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?


L: Dílo Krištofa Kintery: System without Spirit, 2015.



A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?


L: Skrze umění se spojuji s ostatními pomocí sdílení mých obrazů s veřejností, a to buď přes sociální sítě, galerie, nebo veřejný prostor. Umění potřebuje publikum. Když je obraz spatřen, otevírá konverzaci mezi umělcem a divákem. Obraz komunikuje skrze barvy. Barvy šíří emoce. A emoce rozpoutávají rozhovor.



A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)


L: Tvořím v ateliéru na Vinohradech. Potkáte mě v přilehlých kavárnách na ranní kávě nebo při sportu. Či na večírcích. Miluji taneční večírky. Ted je jich ale málo. :-( Ráda se potuluji na pobřežích u oceánu, vodních ploch, nebo v horách. Přírodu potřebuji.



A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?


L: Strach požírá Duši.



Děkujeme!



Navšivte také Luciiny stránky nebo Instagram