top of page

AS IS | Lenka Falušiová

Výtvarnice

Z Vrbna pod Pradědem, Jeseník

Momentálně působí v Posázaví



Lenčina díla znázorňují čarokrásná zátiší českých hor, především Jeseníku, odkud pochází. Ve své tvorbě využívá řady technik, od kresby přes grafiku až po čárový lept.





A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?


L: Pocházím z melancholické krajiny v srdci Jesenických hor, kde se stále vracím na svá oblíbená místa. Můj děda byl myslivec, takže jsem byla s přírodou spjatá už od narození.


Momentálně bydlím v Posázaví. Je to změna od hlubokých Jesenických lesů, kde se člověk může ztratit i na několik dní a nikoho nepotkat. Ale je tady spoustu lesních zvířat, které člověk potkává i několikrát za den. Dnes jsem potkala lišku...


Když jsem byla ještě malé dítě, tak jsem byla schopná kreslit celé dny. Hodiny ubíhaly a já nevnímala čas. V té době se asi ještě nedalo mluvit o umění. Když je Vám 6 let, tak ani nepřemýšlíte nad tím, že chcete být umělcem. Děláte jen to, co Vás skutečně baví, čistě a hravě. Něco z tohoto dětského pohledu ve mě zůstalo dodnes...


A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?


L: Dlouhodobou inspirací pro mou tvorbu je příroda, které člověk nemůže vnutit žádný řád a nemůže si ji nijak podmanit. Může ji ale tiše pozorovat a to je základ mé tvorby, která se soustředí na kontemplaci, odvrácení pozornosti do vnitřního světa.


Lidský mozek je komplikovaný jako propletené větve stromu. Obraz pro mě není jen to, co vidím kolem sebe. Ukrývá mikroskopické detaily – klíč k pochopení celku. V detailech lze spatřit cokoliv pokud má člověk mysl otevřenou a skutečně pozoruje. Les, kde lidská noha nevkročí, tajemná houština, kde člověk potká sebe samého a poznává limity svého ducha.


A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?


L: Brzy ráno chodím na procházky do lesa a pozoruji, jak se příroda probouzí. Pozoruji světlo, jak se dotýká větví stromů, pohrává si s nimi a vytváří novou imaginaci prostoru… Často potkávám srnky a daňky. Jsou neuvěřitelně přesní – každý den v ten samý čas procházejí stejnou trasou..


A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?


L: Pěstovat v sobě vytrvalost a trpělivost. Nic nepřichází hned. Vše je výsledkem dlouholeté zkušenosti. Člověk by měl vytvářet jen věci, se kterými má sám bezprostřední zkušenost. Jen tak se stane dílo působivé a pravdivé.


A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?


L: Nevím jestli se dá použít přímo fráze. Pro mě je umění projevem ducha. Je nekontrolovatelné a vždy osobní.





A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?


L: Momentálně na mě hodně hluboce působí obrazy od Kristýny Šormové. Dokáže dramatickým způsobem zobrazit přírodní živly, vtáhnout člověka pohybem přímo do obrazu. Jako bych se ocitla v bouři živlů..


A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?

L: Můj pohled se soustředí především na krajinu. Proto je pro mě důležité dílo Josefa Váchala, který dokázal dokonale ztvárnit přízraky Šumavy. Její život, ducha místa v celkovém napětí. Krajinu, do které se člověk může vnořit, ztratit se a také nalézt sám sebe.


Jako bych spatřila místo mezi světy, kde se jedno mění v druhé. Přízraky, které se zrcadlí ve větvích, také růst přírody a její zánik. Symboly milosrdenství a smrti.


A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?


L: Otázkou – jak na tebe dílo, které vidíš, působí? Co v něm hledáš? Co chceš najít?


A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)


L: Pracuji v ústraní, ale v blízké budoucnosti plánuji výstavu v Olomoucké galerii Caesar.


A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?


L: Je-li tma klidná, pohne se jas...



Děkujeme!


Navštivte také Lenčiny stránky nebo Instagram



Kommentarer


bottom of page