Umělecký sklář
Z Vimperka, Jižní Čechy
Momentálně působí v Praze, kvůli práci se sklem ale často cestuje na sever Čech
František Jungvirt je mladý (dokonce stále studuje), přesto už si za své krátké působení stihl vybudovat jméno na současné umělecké scéně. Ve své tvorbě kombinuje tradiční s novým, rád se na své práce dívá z různých perspektiv. Přečtěte si o jeho vizi níže!
Autor fotografie: Katarína Hudačinová
A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostal k umění?
F: Jsem sklářský výtvarník, designér a malíř skla. Nyní dokončuji poslední ročník magisterských studií na pražské UMPRUM v atelieru skla Ronyho Plesla. Ke sklu a umění jsem se dostal na střední škole v Třeboni (nejprve spíše k řemeslu), kde jsem vystudoval malbu na sklo. Práce se sklem mě nadchla. Ve volných chvílích jsem navštěvoval i další sklářské dílny a vyzkoušel si tak i jiné techniky. Na řemeslo jsem pak navázal studiem designu a umění na vysoké škole (UMPRUM) v Praze. Dnes se zabývám jak designem skla a malbou, tak vytvářením limitovaných sérií, navrhováním produktů do vlastního portfolia, ale také prací pro značky a různé klienty. Vedle designu rád vytvářím volné objekty a instalace ze skla.
A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?
F: Inspiruje mě často příroda, lokální tradice skla, barvy, vlastnosti skla, ale třeba i móda a architektura, současné volné umění a přístupy v něm.
A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?
F: Nevím, jestli bych to nazval zvyky a rituály, ale spíše vnitřní nastavení. Rád o tom, co dělám přemýšlím a nahlížím z různých úhlů pohledu. Naučil jsem se dávat si od věcí odstup a nepracovat na první dobrou. Jsem na sebe přísný a požaduji dotaženost, pokud je jí třeba (většinou ano). Často si delší dobu rešeršuji, zkouším, kreslím, modeluji věci a překrucuji, než dospěji k výsledku, se kterým jsem stoprocentně spokojený. Důležité je pro mě také srovnání se zahraničím. Pomáhá mi diskuse s kolegy, lidmi z různých oborů, teoretiky a galeristy. Zjistil jsem, že je také důležitou součástí práce, umět si odpočinout, a tak se snažím i na tuto činnost nezapomínat. Ve své práci rád přecházím z designu do volného umění a opačně.
A: Co byste doporučil někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?
F: Nejdůležitější je chtít. Doporučuji zajímat se a věnovat svůj volný čas této aktivitě. Bývá spoustu zajímavých příležitostí, výstav a projektů, do kterých se člověk může zapojit či se jen dívat, získat první impuls, kontakty, možnost se posunout dál. Dobré je se také nebát někoho oslovit s radou či konzultací. Zejména na vysokých školách jsou tomu otevřeni, a i mě to pomohlo v mé cestě.
A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?
F: Emoce, myšlenka, um.
Autor fotografie: Katarína Hudačinová
A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?
F: Mezi mé oblíbené umělce a designery patří spíše zahraniční autoři, studia a značky. Například Marcel Breuer, Achille Castiglioni, Pierre Yovanovitch či Jaime Hayón a také sklárna Venini a značka Flos.
Z těch českých autorů mám rád tvorbu Františka Víznera, Václava Ciglera či Ladislava Sutnara a umělece Miroslava Párala. Je mi blízký jejich způsob uvažování i tvorba. Vedle těchto jmen v Česku obdivuji také řemeslníky, ve sklářství především rytce, foukače, brusiče a malíře skla.
A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?
F: Přijde mi, že Češi v těch nejhorších chvílích, jako je válka, nemoci apod. dokáží držet při sobě. Mají v sobě odvahu, statečnost a vlastenectví. Podobnou vlastnost spatřuji například ve skleněném díle Řeka Života od autorského dua Libenský & Brychtová, které představili v roce 1970 na EXPU v Ósace. V místě, kde byla řeka jakoby zmrzlá (na skl. plastice), vyobrazili šlápoty vojenských holínek, což byla jakási metafora okupace z pohledu výtvarníků. Projevili tak svůj názor a odvahu celého národa.
Pokud bych to bral z jiného, více designerského úhlu pohledu, vnímal bych asi jako symbol naší republiky skleněný půllitr, sklo od Moseru či Ladovu ilustraci.
A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?
F: Na výstavách se rád účastním vernisáží a kurátorských prohlídek, kde jsou přítomni autoři. Následně rád diskutuji. V každé konverzaci o umění mě zajímá vlastní pohled na věc, ale také objektivní kritika. Myslím si, že na každý umělecký předmět, projekt se dá nahlížet z různých úhlů pohledu, díky tomu máme šanci se mnohem více ptát a dozvědět.
Na to, jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění přesný recept nemám. Každému umělci je vlastní jiný způsob komunikace, někdo šokuje, jiný navazuje kontakt poeticky atd. Pro designera může být nejlépe navázaným spojením například úspěch jeho produktu. Prostřednictvím designu a umění se dá pomáhat, vzdělávat, ale i jiné věci. Je na každém z nás, jakou cestou se dá.
A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)
F: Nejraději tvořím ve svém ateliéru v Praze v Nuslích. Při tvorbě jsem spíše introvert a mám rád klidnější prostředí. Rád také trávím čas v pražských kavárnách a restauracích, či se jen tak procházím. Bývám také často mimo Prahu, ve sklárnách na severu Čech nebo dílnách, ve kterých svá díla vytvářím. Když mohu, cestuji.
A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?
F: „S poctivostí nejdál dojdeš.“
„2x měř, jednou řež.“
„Chybami se člověk učí.“
„Nikdy neříkej, že něco nejde.“
Děkujeme.
Comments