Výtvarnice
Z Jičína
Momentálně působí v Praze
Dominika je uměleckou sklářkou a malířkou na sklo, jejíž hlavní doménou jsou vázy, tvoří ale i další objekty. Všechny své kousky sama nejdříve vytvoří a následně na ně maluje, je tak přítomná u celého procesu výroby a tvorby objektu. Ráda se inspiruje městskou krajinou či pop kulturou; české sklářské tradici tak dodává svěží, osobitý a moderní nádech.
A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?
D: Už jako dítě jsem věděla, že chci dělat umění. Nejsem z umělecké rodiny, takže nevím, kde se to ve mně vzalo, ale brala jsem to tak, že to tak prostě je. Neustále jsem malovala a kreslila a toužila se dostat na tradiční malbu na střední školu do Prahy. Rodiče se o mě ale báli a do Prahy mě odmítli pustit, asi že bych jako patnáctiletá neodolala nástrahám Prahy.
Nastoupila jsem tedy na střední školu sklářskou, která byla nejblíže městu, kde jsme žili. Studovala jsem tam malbu na sklo. Zpočátku jsem to nesnášela, k tradiční olejomalbě to mělo daleko, ale později jsem pochopila, jaké úžasné řemeslo se to učím a ponořila se do toho naplno ještě během studia. Tam se zrodila moje slabost pro sklo. Věděla jsem, že sklo chci vystudovat na UMPRUM u Ronyho Plesla, ale než se mi podařilo na školu dostat, tak jsem stihla vystudovat ještě grafiku na univerzitě v Hradci Králové. Na UMPRUM jsem se naučila mnoho o umění a našla počátek své umělecké cesty, po které teď, už jako absolventka, kráčím.
A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?
D: Moje bezprostřední okolí, je jedno kde právě jsem. Město mě inspiruje víc než příroda, ale úplně nejvíc mě inspiruje příroda ve městě - skleníky, oranžérie, fontány s rybami, barokní zahrady, náhodné květiny a zvířata žijící v centru.
A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?
D: To je věc co se teď učím, pozoruji za jakých okolností jsem kreativnější a za jakých méně. Už mám sama pro sebe nějaké tipy, ale ne vždy je můžu uplatnit. Každopádně kreativnější jsem, když mám uvolněnou mysl a hodně času na pozorování okolí.
A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?
D: Je to klišé, ale doporučila bych se řídit srdcem. Dělejte to co milujete, i když to vy sami, nebo okolí považuje za banální a nedostatečné.
A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?
D: Používám opět příšerná klišé! Ty fráze jsou - Je to autentické. Je to znepokojivé. Je to silné. To když popisuji dobré umění.
A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?
D: Současní nebo minulí? Je jich opravdu hodně, nechci je vyjmenovávat, každou chvíli mě totiž nadchne někdo jiný, někdy je to autor žijící, někdy autor barokní, gotický atd. Záleží na mém naladění, ale zapůsobí na mě vše, co je opravdové.
A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?
D: Asi obrazy Josefa Lady, Josefa Čapka, objekty Milana Knížáka, Krištofa Kintery, Venduly Chalánkové a umělecké počiny skupiny Ztohoven. Všechno, co je své, možná kapku lidové, trošku kutilské, se smyslem pro humor, s nádechem duše vetešníka, a vše co obchází zákony pro absurdně srandovní situace.
A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?
D: Nevím zda rozumím otázce správně, ale konverzace o umění nijak nezačínám, to prostě přijde nebo ne. Ani nevím jak navazovat spojení, ale věřím, že když vytvoříte co nejupřímnější dílo, že se s vámi jako s tvůrcem určitě někdo spojí, že to někoho zasáhne.
A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)
D: To je nepředvídatelné, toulám se po pražských kavárnách, ale asi nejčastěji přemýšlím v mém bytě na Letné.
A: Máte oblíbené modo či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?
D: Buď upřímný sám k sobě a dělej, co tě naplňuje.
Děkujeme!
#art #artist #interview #Czechia #travel #arttourism #contemporaryart #artmagazine #personality #profile
Commentaires