AS IS | David Čáp

Malíř

Z Teplic

Momentálně působí v Praze a Kralupech nad Vltavou


David Čáp je zástupcem nejmladší generace tuzemské umělecké scény. V jeho abstraktních dílech je patrný zájem o barevnost a texturu, zajímavostí ale je, že při tvorbě nepracuje s jasnou představou o výsledku. Při práci využívá externí materiály a zkouší, co mu dovolí, díky čemuž často dosahuje nečekaných a překvapivých výsledků.




A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostal k umění?


D: Od dětství jsem měl potřebu něco tvořit. Ta potřeba je teď vlastně stále stejná jako když mi bylo třeba 6 let. Kde se ta potřeba vzala, přesně nevím. Vliv mají rodiče, kteří mě naváděli k umění. Myslím, že táta a děda měli tu potřebu také, i když ji asi vzhledem k době a prostředí, ve kterém vyrůstali, realizovali trochu jinak než já. To pro mě určitě bylo inspirující.



A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?


D: Nasávám věci kolem sebe. Všímám si různých náhodně vzniklých textur, všude kolem v přírodě, ve městech a prostorech vytvořených uměle, ale hlavně během tvorby samotné. Snažím se přijít na to jak a proč vznikly. Pak hledám způsob jak proces napodobit nebo alespoň dojít k podobnému výsledku a při tom občas objevím nebo mi dojde něco úplně jiného. Zjišťuji, jak materiály vznikají, fungují, stárnou, a s tím se snažím pracovat ve svojí tvorbě. Často si přijdu víc jako nějaký pomatený výzkumník bez jasného cíle, který se nechává překvapovat, než umělec, který má jasnou představu o tom, co chce dělat, kterou zhmotňuje.



A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?


D: Ano, například chodím po Baumaxu, prohlížím si co všechno tam mají a přemýšlím, jak by mi to mohlo posloužit k vytvoření nějakého díla. Občas mi paradoxně pomáhá třeba jen hodinu sedět v ateliéru a scrollovat na Instagramu nebo TikToku, čímž si v sobě vytvořím pocit promarněného času a to mě nakopne k tomu jít něco dělat. Ale většinou je to tak, že přijdu a tvořím dokud nezačnu mít hlad.



A: Co byste doporučil někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?


D: Záleží jaký je jeho cíl, ale obecně asi jako u všeho funguje pravidelnost a s tím spojená vytrvalost.



A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?


D: Nejraději umění nepopisuji. Nejlepší je, když se jen beze slov dívám a není potřeba nic říkat a všechno je jasný.





A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?


D: Dokoupil, Kintera, Sýkora, Malich, Typlt, Krňanský, Vytiska, Masker, Jindrák Skřivanová, Stanová,… Dá se říct, že pokaždé, když jsem viděl jejich práci, tak to ve mně podporovalo nutkání tvořit.



A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?


D: To nevím, ale pokud existuje, tak je určitě na pivním podtácku.



A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?


D: Začínání konverzací obecně moc nezvládám. :)



A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)


D: Doma, ale tam mě doufám nepotkáte. Takže někde na cestě z domů na oběd/večeři a zpět. Tvořím téměř výhradně v ateliéru, klidně se za mnou někdy stavte.



A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?


D: Nemám. Celkově mi vyjadřování slovy není vlastní.



Děkujeme!


Navštivte také Davidovy stránky nebo Instagram