top of page

AS IS | Anna Jožová

Sklářská výtvarnice

Z Prahy

Momentálně působí v Praze


Anna je umělkyní, která vládne sklu, potažmu i porcelánu. Ráda experimentuje s materiálem a technikou, její díla tak často zdobí například skleněné střepy nebo kovový drát





A: Prosím, povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?


AN: Jak se říká „jablko nepadlo daleko od stromu“. Ani já jsem se nezakutálela daleko od profese svých rodičů, kteří studovali na pražské AVU. Jako by už měl se mnou osud své plány, vždy mě každá skluzavka svedla do náruče umění. Původně jsem plánovala jít na AVU na sochařství, ale nakonec mě uhranulo sklo jakožto materiál. Šla jsem na konzultaci do Ateliéru skla na UMPRUM a bylo rozhodnuto!


A: Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?


AN: Určitě příroda a její podoby, okolí a také návrat k něčemu dávnému, pudovému. Tvorba za uplynulé dva roky se stále ještě nesla na vlně stáže na Novém Zélandu a klimatické krize s ní spojenou. Za pár týdnů opět vyrážím do odlehlých končin, tentokrát však do Izraele.


A: Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají ve tvorbě?


AN: Jistě, je to pohyb! Předtím než zasednu k tvorbě, potřebuji vybít přebytečnou energii. Pak mozek jede na plné obrátky. Ideální je pro mě terénní běh v blízkosti oceánu, ale co vám budu povídat… na pražských Vinohradech se musím uskromnit. Často také nové projekty samy vyplynou naprosto přirozeně ve sklárně přímo v kontaktu se žhavým sklem.


A: Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně či jinak? Kde začít, čím se řídit?


AN: Ať začíná nejlépe pod kvalitním vedením, pod autoritou, která z něj vykřesá tu správnou motivaci. Sama bych se bez takovéto kouzelné bytosti neobešla. Mně osobně nesmírně pomohlo vedení profesora Ronyho Plesla. Právě on mě postavil na správnou kolej a teď už po ní kloužu sama.


Ostatně je vůbec strašlivě důležité navštěvovat kvalitní výstavy, obklopovat se inspirativními lidmi, ale i sledovat trendy. Mě také hodně posunuly materiálové experimenty.


A: Jaká tři slova či fráze používáte nejraději když popisujete umění, umělecká díla?


AN: Šmankote, tak to je těžké… Je pravda, že když jsem nastoupila na UMPRUM, tak mě udivilo, jak tam na obhajobách klauzurních prací všichni stříleli z úst samá intelektuálně zabarvená slova. V tu chvíli jsem měla pocit, že bych se raději měla sbalit a jít smažit kuře do KFC. Naštěstí jsem si v tomhle směru později také vytvořila svůj vlastní svérázný styl. Tři slova však střelím spíše od boku... Dynamické, nespoutané a přirozené.




A: Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?


AN: Samozřejmě! A jsou to skvělí umělci! Bytostně uctívám Ivana Pinkavu, jehož fotografie jsou přímo portálem do jiného prostoru, chválím Ondřeje Filípka, který vždy překvapí novou stylizací lidského těla, ale i můj velký vzor Tadeáše Podrackého. Dále mě před nedávnem oslovila tvorba Anny Ruth a také expresivní Ester Parásková.


A: Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?


AN: Možná trochu odbočím, ale hned po zpracování otázky mi vyplynul na mysl pražský Golem! Samozřejmě, jedná se o legendu, není však krásná představa, jak by takový obrovský, hliněný golem štrádoval po Praze a udivoval turisty? Teď už ale z vážnějšího vínku. Za mě je to rozsáhlý reliéf ze skleněných tvárnic od Libenského a Brychtové na Nové scéně Národního divadla. Pro mě představuje určitou zarputilost a vytrvalost obou autorů. Výroba byla nesmírně náročná, přesto – podařila se! V díle se snoubí taková směs určité odvahy, píle a vytrvalosti, takový náš národ nepochybně je. Jen tedy věděli jste, že měla být celá podsvícená? To by byla paráda!


A: Jak nejraději začínáte konverzaci o umění? Jak nejlépe navázat spojení s ostatními skrze umění?


AN: Problesklo mi hlavou, jak se během výstav často očekává, že budete s návštěvníky oslovovat a navazovat konverzaci skrze vystavené objekty. Já konverzaci raději začínám organicky a rozebíráme spíše věci obecné, běžné. Často se bavíme tzv. o životě brouka a později se k uměleckému tématu společně propracujeme. Ostatně hovořit o svých dílech je náročné, je to jako obnažit něco velice osobního, kousek své duše. Nejlepší cesta, jak navázat spojení s ostatními skrze umění je nepochybně formou vernisáže a tam, kde se schází lidé se stejným uměleckým zájmem. Vždy zde bývá prostor pro popíjení vína a konverzování.


A: Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? (Kde nejraději tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty atd.?)


AN: Mám ateliér na pražských Vinohradech, ale nejraději navrhuji nové objekty ve staré budově UMPRUM v místnosti s výhledem na Rudolfinum. Když se opravdu potřebuji zamyslet a intenzivně soustředit, vyhledávám místa, na kterých zaručeně nepotkám nikoho z oboru. Místa, která byste nečekali. Realizace poté probíhají na severu Čech ve sklárnách.


A: Máte oblíbené motto či myšlenku, která Vás provází Vaší tvorbou a/nebo životem?


AN: Teda… Teď mě nic pořádného nenapadá. Každopádně mám ráda Halinu Pawlowskou a tohle se mi potvrdilo. „Pozdě přijdeš, málo žereš!“



Děkujeme!


Navštivte také Anniny stránky nebo Instagram


bottom of page